Malá pevnost Terezín - podle svědeckých výpovědí

Terezín – město, hlavní pevnost, za 2. světové války koncentrační tábor pro židovské vězně Cituji z knihy vydané roku 1957 – Terezín od Táni Kulišové Do června roku 1942 bydlelo v Terezíně městě také civilní obyvatelstvo. Bylo však vystěhováno a Terezín se stal uzavřeným tzv. „ghettem“. Předtím nesměl nikdo z kasáren vycházet ven, pouze pořádková služba, lékaři, ošetřovatelky apod., označení na rukávě páskou, směli chodit po ulicích. Po zřízení koncentračního tábora zvaného nacisty ghetto, mohli vycházet z kasáren všichni. Nacisté se snažili o to, aby vše budilo zdání „normálního“ města, jehož obyvatelé také žijí normálním životem. Byla zde otevřena kavárna, kde se však prodávala náhražková káva, kam však měli přístup pouze ti, kdož dostali poukázku. Byly tu obchody s konfekcí, střižním zbožím a potravinami, ale nedostalo se v nich ke koupi vůbec nic, anebo jen odpadky a veteš. „Ghetto“ mělo své vlastní peníze, které dostávali pracující jako „odměnu“ za práci, nemohli si

Źivotní podmínky vězňů podle knihy z roku 1988 Citováno z knihy Malá pevnost Terezín z roku 1988 na straně 136 a dále se píše Nově příchozím nikdo nemohl při přijímací proceduře vysvětlit nepsaná pravidla chování v terezínské věznici. V nestřežené chvíli občas stačil kolemjdoucí vězeň nebo vězeň–písař upozornit, že je zakázáno při pohybu na dvoře se otočit, odpovídat dozorcům česky a chodit po chodníku. Jinak byli vězňové “poučeni” po každém “přestupku” fackami, kopanci a bitím holí. Zlá byla přijímací procedura, když byl přítomen velitel věznice Jockel. S oblibou nejdříve upozorňoval vězně, že nepřišli do žádného sanatoria a že poznají, jak “říše” zachází se svými nepřáteli. Ke konci války, v letech 1944 – 1945, probíhala procedura často ještě horším způsobem. Po příjezdu transportu nastoupili dozorci a vojáci SS s obušky, holemi a železnými tyčemi a vytvořili “uličku”, kterou museli vězňové probíhat na IV. dvůr. Výsledkem byla rozbitá záda, zkrva

Poslední popravy v Malé pevnosti Terezín, masová poprava dne 2.5.1945, cela č. 44 Cituji z knihy Malá pevnost Terezín vydané jako první publikace tohoto druhu v roce 1950 Dne 28.4.1945 byli popraveni dva čeští vězni ráno a odpoledne provedl Scharenberg, vedoucí litoměřického gestapa, popravu ruských vězňů. Dne 1.5.1945 k večeru ohlásil Jockelovi vrchní kriminální komisař gestapa v Praze Jantur, že bude příští den v Terezíně provedeno zvláštní řízení tzv. Sonderbehandlung s více vězni. Do Terezína přijedou dva úředníci s příslušným seznamem. Hohaus dostal od Jockela příkaz, že ve středu 2.5.1945 o 6.30 hod, pojede do Prahy v důležité věci. Příštího dne skutečně Hohaus s Jockelem nastoupili k cestě do Prahy s nákladním autem, v němž odváželi některé příslušníky zbraní SS, kteří byli přechodně přiděleni do strážního oddílu. Auto řídil šofér Matz. Před odjezdem rozmlouval Jockel s dozorcem Schmidtem. Mluvili spolu o samotě. Jen Schmidt tehdy na určitý dotaz H

Poslední dny války v Malé pevnosti Terezín Cituji z knihy Malá pevnost Terezín vydané jako první publikace tohoto druhu v roce 1950 Již během měsíce dubna 1945 začíná v Terezíně chaos, vyvolaný přiblížením východní fronty a ústupovými opatřeními německé armády. Na Malé pevnosti nastává těžko zvládnuté přeplnění, komplikované tyfovou epidemií a zmatkem různých rozkazů vyšších míst. V této době telefonoval velitel ghetta Rám, že z Osvětimi je na cestě transport vězňů již 11 dní bez stravy a se třemi vagony mrtvých, jež má policejní věznice převzít a mrtvé dát pohřbít. Rozkaz potvrdil telefonicky i kriminální rada Schulze z pražského gestapa. Za chvíli nato telefonoval Schulze znovu, že K. H. Frank zakázal vyložit mrtvoly v “protektorátu”, poručil však převzít vězně. Příští den došel transport asi 250 vězňů, zcela vyčerpaných a zavšivených, z nichž většina nebyla schopna chůze. Vagony s mrtvými zůstaly na nádraží v Bohušovicích nad Ohří. Pak ještě přišel trans

Příprava hromadné likvidace vězňů v Terezíně Cituji z knihy Malá pevnost Terezín vydané jako první publikace tohoto druhu v roce 1950 Nacisté hrozili vězňům Malé pevnosti ještě jiným, mnohem strašnějším koncem, než k jakému v důsledku rychlého postupu Rudé armády došlo. Podle výpovědi Jockla, Schmidta a Hohause bylo zjištěno, že se v Praze na gestapu již koncem r. 1944 uvažovalo o likvidaci terezínského policejního vězení i ghetta pro případ konce války nebo válečného ústupu. Jockel se zúčastnil několika porad o tom v Praze, vypracoval sám některé návrhy a konal o tom poradu i se svými podřízenými dozorci. Zjišťoval, zda by železnice např. pro případ ústupu mohly vypravit odsuvné transporty pro 3500 vězňů. Uvažoval také o tom, že v případě usmrcení všech vězňů v terezínské věznici plynem, nebylo by možno ani mrtvoly pohřbít, ani spálit. Domníval se proto, že nejlépe by bylo spálit vězně plamenomety, k čemuž by však musely být vyžádány do terezína speciální

Týrání a vraždy vězňů v Malé pevnosti Terezín Cituji z knihy Malá pevnost Terezín vydané jako první publikace tohoto druhu v roce 1950 Toto je tak kruté, že to není ani možné psát, tedy jen něco. Při výslechu v Ziegenheimu dne 22.11.1945 Jockel, velitel věznice Malá pevnost, doznal, že měl rozkaz zbavit se nějak židovských vězňů, aniž by je dal zastřelit, takže nařídil svým podřízeným dozorcům, zejména Rojkovi, aby se židovských vězňů nějak zbavil. Jakým způsobem prý Rojko příkaz plnil, to prý neví, u vědomoval si jen, že byli židovští vězni denně vražděni, neboť denně mu byl hlášen určitý počet mrtvých. Židovští vězni uprchlí z transportů z Osvětimi, kteří přišli na Malou pevnost v únoru 1945, nezasluhovali si prý žádných ohledů, neboť původně měli přijít všichni ………………... Jelikož dr. Gerke mu nařídil, aby se jich zbavil, přišel Jockel prý sám na nápad, nechat je vyhladovět, což považoval za nejlepší způsob jejich odstranění. Žido