Malá pevnost Terezín - podle svědeckých výpovědí

Terezín – město, hlavní pevnost, za 2. světové války koncentrační tábor pro židovské vězně Cituji z knihy vydané roku 1957 – Terezín od Táni Kulišové Do června roku 1942 bydlelo v Terezíně městě také civilní obyvatelstvo. Bylo však vystěhováno a Terezín se stal uzavřeným tzv. „ghettem“. Předtím nesměl nikdo z kasáren vycházet ven, pouze pořádková služba, lékaři, ošetřovatelky apod., označení na rukávě páskou, směli chodit po ulicích. Po zřízení koncentračního tábora zvaného nacisty ghetto, mohli vycházet z kasáren všichni. Nacisté se snažili o to, aby vše budilo zdání „normálního“ města, jehož obyvatelé také žijí normálním životem. Byla zde otevřena kavárna, kde se však prodávala náhražková káva, kam však měli přístup pouze ti, kdož dostali poukázku. Byly tu obchody s konfekcí, střižním zbožím a potravinami, ale nedostalo se v nich ke koupi vůbec nic, anebo jen odpadky a veteš. „Ghetto“ mělo své vlastní peníze, které dostávali pracující jako „odměnu“ za práci, nemohli si

Źivotní podmínky vězňů podle knihy z roku 1988 Citováno z knihy Malá pevnost Terezín z roku 1988 na straně 136 a dále se píše Nově příchozím nikdo nemohl při přijímací proceduře vysvětlit nepsaná pravidla chování v terezínské věznici. V nestřežené chvíli občas stačil kolemjdoucí vězeň nebo vězeň–písař upozornit, že je zakázáno při pohybu na dvoře se otočit, odpovídat dozorcům česky a chodit po chodníku. Jinak byli vězňové “poučeni” po každém “přestupku” fackami, kopanci a bitím holí. Zlá byla přijímací procedura, když byl přítomen velitel věznice Jockel. S oblibou nejdříve upozorňoval vězně, že nepřišli do žádného sanatoria a že poznají, jak “říše” zachází se svými nepřáteli. Ke konci války, v letech 1944 – 1945, probíhala procedura často ještě horším způsobem. Po příjezdu transportu nastoupili dozorci a vojáci SS s obušky, holemi a železnými tyčemi a vytvořili “uličku”, kterou museli vězňové probíhat na IV. dvůr. Výsledkem byla rozbitá záda, zkrva