Malá pevnost Terezín - podle svědeckých výpovědí

Příprava hromadné likvidace vězňů v Terezíně Cituji z knihy Malá pevnost Terezín vydané jako první publikace tohoto druhu v roce 1950 Nacisté hrozili vězňům Malé pevnosti ještě jiným, mnohem strašnějším koncem, než k jakému v důsledku rychlého postupu Rudé armády došlo. Podle výpovědi Jockla, Schmidta a Hohause bylo zjištěno, že se v Praze na gestapu již koncem r. 1944 uvažovalo o likvidaci terezínského policejního vězení i ghetta pro případ konce války nebo válečného ústupu. Jockel se zúčastnil několika porad o tom v Praze, vypracoval sám některé návrhy a konal o tom poradu i se svými podřízenými dozorci. Zjišťoval, zda by železnice např. pro případ ústupu mohly vypravit odsuvné transporty pro 3500 vězňů. Uvažoval také o tom, že v případě usmrcení všech vězňů v terezínské věznici plynem, nebylo by možno ani mrtvoly pohřbít, ani spálit. Domníval se proto, že nejlépe by bylo spálit vězně plamenomety, k čemuž by však musely být vyžádány do terezína speciální

Týrání a vraždy vězňů v Malé pevnosti Terezín Cituji z knihy Malá pevnost Terezín vydané jako první publikace tohoto druhu v roce 1950 Toto je tak kruté, že to není ani možné psát, tedy jen něco. Při výslechu v Ziegenheimu dne 22.11.1945 Jockel, velitel věznice Malá pevnost, doznal, že měl rozkaz zbavit se nějak židovských vězňů, aniž by je dal zastřelit, takže nařídil svým podřízeným dozorcům, zejména Rojkovi, aby se židovských vězňů nějak zbavil. Jakým způsobem prý Rojko příkaz plnil, to prý neví, u vědomoval si jen, že byli židovští vězni denně vražděni, neboť denně mu byl hlášen určitý počet mrtvých. Židovští vězni uprchlí z transportů z Osvětimi, kteří přišli na Malou pevnost v únoru 1945, nezasluhovali si prý žádných ohledů, neboť původně měli přijít všichni ………………... Jelikož dr. Gerke mu nařídil, aby se jich zbavil, přišel Jockel prý sám na nápad, nechat je vyhladovět, což považoval za nejlepší způsob jejich odstranění. Žido

Jöcklův gang v Malé pevnosti Terezín Cituji z knihy Malá pevnost Terezín vydané jako první publikace tohoto druhu v roce 1950 Jöcklův gang v Malé pevnosti tvořili dozorci, dozorkyně a stráže. Jockel byl přezdíván vězni pro malý vzrůst Pinďa. Službu dozorců zde konali v r. 1940 až do května 1941 strážmistři německé ochranné policie tzv. Schuppo – Benewitz, Hohenstein, Marx, SChinke, Grull a Preusse a jiní nezjištění. Ke strážní službě byli přidělováni strážní ze zbraní SS, z nichž byl znám svou hrubostí Fritz Feuerlein, jenž se stal i dozorcem. Během roku 1941 byli přiděleni k dozorčí službě na Malé pevnosti strážní zaměstnanci gestapa a členové nebo čekatelé organizace SS, kteří měli označení SD (Sicherheitsdienst). Úředníky gestapa byli Vilém Schmidt, Kurt Wachholz, Stephan Rojko, Anton Malloth, Rudolf Burian, Herbert Mende, Theodor Hohaus. Vězeńskými zřízenci byli Tomáš Soukup, Fritz Feuerlein, Albert Neubauer, Albin Storch. Přiděleni

Heinrich Jockel - velitel Malé pevnosti Terezín Cituji z knihy Malá pevnost Terezín vydané jako první publikace tohoto druhu v roce 1950 Heinrich Jockel pocházel z Offenbachu n. M. v Německu. Byl malířem písma, živnost mu však v době hospodářské krize neprosperovala. Dne 31.12.1931 vstoupil do strany NSDAP a byl rváčem na schůzích Hitlerova hnutí. Podle svého doznání byl členem Allgemeine SS v Offenbachu n.M. jako člen organizace SS, byl přijat i k pořádkové policii v Offenbachu, kde do února 1939 dosáhl hodnosti “Polizaimeister”, v březnu 1938 se zúčastnil obsazování Rakouska s útvarem německé pořádkové policie v Innsbrücku. V únoru 1939 přichází jako člen německé pořádkové policie na území republiky Ćeskoslovenska do Opavy, jež po mnichovské dohodě byla obsazena Němci. Přes léto dostává se mu školení ve zvláštním policejním kurze v Berlíně. Vypuknutí války dne 1.9.1939 přivádí jej zpět do Opavy a přináší mu zvláštní pověření vedoucí

Pohřbívání a krematoria  v Litoměřicích a v Terezíně Cituji z knihy Malá pevnost Terezín vydané jako první publikace tohoto druhu v roce 1950 Mrtvá těla vězňů, zemřelých nebo popravených ve věznici, byla ukládána, vysvlečená v márnici, na Malé pevnosti, kde byla předkládána policejnímu lékaři vždy v úterý a v pátek k večeru k ohledání. Policejnímu lékaři bylo ohledání mrtvých vždy nejrůznějším způsobem ztěžováno. Úřední lékař podepisoval pak úmrtní listy vystavené v kanceláři věznice. Jen výjimečně byly mrtvoly popravených vězňů odváženy z popraviště přímo do krematoria v Terezíně, nebo v Litoměřicích. Původně byla mrtvá těla vězňů ukládána do beden, přičemž přišlo do bedny i více těl. Později byla balena do papírových pytlů, při převozu z popraviště pak ani to ne. Podle F. Bubáka, jenž vypravoval pohřby vězňů zemřelých v Terezíně se svolením pražského gestapa a podle seznamu jím předloženého je zjištěno, že první pohřeb byl vypraven na objednávku dozorce Grull

Soudně zjištěné případy poprav v Malé pevnosti Terezín Malá pevnost Terezín - cituji z knihy vydané roku 1950, podle svědeckých výpovědí strana 116 Koncem března 1944 došlo k velkému vyšetřování mezi vězni pro rozšiřování zpráv zahraničního rozhlasu. Vězeň – holič V. prozradil takovou zprávu zvláštnímu vězni Blaschkemu, jenž mluvil česky , při holení. Blaschke učinil hlášení Jocklovi. Ten nařídil vyšetřování. Holič byl ztlučen Mallothem a Schmidtem a byl 3 dny v temnici. Třetí den byl postaven před strážnici – večer byl apel všech vězňů až do šera. V. byl veden od jednoho vězně k druhému a dotazován, od koho zprávu měl. Konečně za napjatého a rozčilujícího očekávání všech vězňů označil ztýraný V. spoluvězně z cely č. 21 Svátka, Pecku a Tůmu, kteří nato byli odděleni a převedeni do kanceláře. Vězni Pecka a Tůma se mohli vymluvit, že zaslechli zprávy na komandýrce u Schichtů, Svátek však pracoval ve vězeňské dílně, kde se opravovaly radioaparáty. Pan Svátek byl Jockle

Tuberkulóza - další utrpení vězněných cituji z knihy "Nemoci - příběhy nejnebezpečnějších zabijáků historie" od Mary Dobson strana 62 Tuberkulóza, či TBC je chronickou bakteriální infekcí, která zřejmě sužovala lidstvo již od starověku. Přenášet ji mohou jak lidé, tak hovězí dobytek a může napadnout téměř kteroukoliv tkáň v těle. Identifikovat mnohé z minulých forem tuberkulózy může být zdrojem zmatků. Velká různorodost názvů – například krtice, souchotiny, úbytě, hřbitovní kašel a bílá smrt – je odrazem nespočtu symptomů této smrtelné choroby vyskytující se v mnoha podobách. Nejběžnější formou je plicní tuberkulóza, která postihuje plíce a šíří se z jednoho člověka na druhého kapénkovou nákazou. Tato forma tuberkulózy se stala jednou z největších metel průmyslových měst a center v 19. a začátkem 20. století. Navzdory tomu, že v 50. letech 20. století byla vyvinuta účinná terapie proti této chorobě, v poslední době dochází k znepokojivému návratu t