Źivotní podmínky vězňů podle knihy z roku 1988

Źivotní podmínky vězňů podle knihy z roku 1988

Citováno z knihy Malá pevnost Terezín z roku 1988

na straně 136 a dále se píše

Nově příchozím nikdo nemohl při přijímací proceduře vysvětlit nepsaná pravidla chování v terezínské

věznici. V nestřežené chvíli občas stačil kolemjdoucí vězeň nebo vězeň–písař upozornit, že je zakázáno

při pohybu na dvoře se otočit, odpovídat dozorcům česky a chodit po chodníku.

Jinak byli vězňové “poučeni” po každém “přestupku” fackami, kopanci a bitím holí.

Zlá byla přijímací procedura, když byl přítomen velitel věznice Jockel. S oblibou nejdříve

upozorňoval vězně, že nepřišli do žádného sanatoria a že poznají, jak “říše” zachází se svými nepřáteli.

Ke konci války, v letech 1944 – 1945, probíhala procedura často ještě horším způsobem. Po příjezdu

transportu nastoupili dozorci a vojáci SS s obušky, holemi a železnými tyčemi a vytvořili “uličku”,

kterou museli vězňové probíhat na IV. dvůr. Výsledkem byla rozbitá záda, zkrvavené hlavy, přeražené

ruce nebo nohy i zranění se smrtelnými následky. Od konce roku 1944 byl novým vězńům při příchodu

na Malou pevnost vyholen pruh vlasů probíhající středem hlavy.

Umístění vězňů na cely patřilo do pravomoci velitele I. dvora. Rozmístění transportu se většinou dělo

náhodně, podle toho, kde bylo na cele místo. Na Malou pevnost přicházely většinou z úřadoven gestapa

pohromadě celé odbojové skupiny. Obvykle se celá skupina nebo její větší část dostala na společnou

celu, jednotliví její členové také na cely jiné.

Odděleně byli umísťováni židovští vězni, v roce 1940 na celách 6 a 7, později pro ně byla vyhrazena malá

cela č. 2, která nebyla vybavena vůbec palandami. Byla tak přeplněna, že vězňové museli spát vsedě.

V říjnu 1943 byli židovští vězni přemístěni na celu č. 3 a na začátku roku 1945 na IV. dvůr. Na ženském

dvoře byla pro židovské vězenkyně určena cela č. 31. Sovětští vězni byli zpočátku umísťováni na cely nahodile,

asi v polovině roku 1943  byla pro ně trvale vyhrazena cela č. 1.

Vězňové německé národnosti byli v roce 1945 umísťováni na cele č. 23 na dílenském dvoře. Při umísťování

vězňů na celu, případně jejich přemístění, hrálo někdy roli jejich pracovní zařazení. Pro vězně pracující ve

vězeňských dílnách byla určena cela č. 21, později 34 na dílenském dvoře, pro vězeňské písaře, lékaře a kápy

z velkých pracovních komand cela č. 13. Komando Richard bylo z největší části umístěno na cele č. 45.

Zabavením prádla se ještě zhoršila kritická zdravotní a ubytovací situace v terezínské věznici v roce 1945.

Źeny si ponechávaly svůj civilní oděv, který nebyl nijak označován. Další vybavení bylo stejné jako u mužů.

V roce 1943 byly ženám odebrány všechny povlaky na deky. Zabavení prádla v únoru 1945 se na ženský dvůr

nevztahovalo. Židovští vězni a vězenkyně dostávali lůžkoviny a ručníky jen výjimečně.

..........................

Zařízení cely doplńovalo umývadlo a jediný splachovací záchod, určený pro 60-90 vězňů. Jediné zlepšení

proti předválečnému stavu, tekoucí voda a kanalizace, ztrácely v přeplněných celách na významu. Voda

často vůbec netekla.

...........................

V přeplněných celách leželi vězňové na palandách namačkáni jeden vedle druhého, otočeni na bok. Zbývající

spali na stolech, na lavicích nebo na zemi. Vzduch v cele byl téměř nedýchatelný..............

V měsících září až listopadu 1944  bylo postupně naplněno pět nových cel na IV. dvoře. Vězni z přicházejících

transportů a ze III. dvora byli umísťováni do nevybavených sotva dostavěných cel. Místo lůžka měli několik zednických

prken. Spali také na betonové podlaze cely. Dodatečně se na celách stavěly čtyřposchoďové palandy, které

zůstaly většinou bez slamníků. Teprve koncem dubna byly na zákrok policejního lékaře dr. Krönerta v cele

č. 44 postaveny palandy. Naplněním cel se situace ještě zhoršila. Po stěnách stékala voda, objevila se plíseň a ze

stropu neustále “pršelo”. V listopadu 1944 nacházeli vězni ráno na podlaze cely až 5 cm vody, kterou museli

vytřít často svým osobním prádlem. Teprve s příchodem mrazů voda ze stěn a podlahy zmizela. Začátkem

roku 1945 byla dokončena stavba malých cel na IV. dvoře. Jediným jejich zařízením byl splachovací záchod.

Celá řada těchto cel se společnou chodbou se používala jako společná cela. Místo lůžek sloužily vězňům dřevěné

dveře jednotlivých kobek.

.................................

Z těžké nádenické práce venku se vězni vraceli do cel ušpinění a často v mokrém oděvu. Přívod vody do pevnosti

nestačil, voda téměř netekla a nedalo se prakticky umýt. Až do roku 1943 se v soboru odbývalo pravidelné koupání

ve vězeňské koupelně. Pobyt pod sprchami musel být sice krátký, ale byla tu teplá voda a možnost celkové očisty.

V roce 1944 se už velká část vězňů do koupelny vůbec nedostala. Vězňové IV. dvora ji v roce 1945 vůbec nemohli

používat. Před jediným splachovacím záchodem v cele stál neustále zástup vězňů. Záchody byly často ucpané

a výkaly tekly po podlaze cely. Ve velkých celách IV. dvora byly pro 300-500 vězňů k dispozici dva záchody.

Vězňové používali plechovky od marmelády. Místo toaletního papíru dostávali na týden sedm lístků z bloků.

......................................

V neděli v poledne byl povolen asi hodinový volný pobyt na dvoře. Večeře byla vydávána v neděli dříve, asi ve 14-15 hodin.

Potom byly cely uzamčeny. Ćasem byl zrušen nedělní krátký pobyt na dvorech a po útěku tří vězňů v prosinci 1944 zůstávaly

cely stále uzamčeny.  

Terezín - Malá pevnost - věznice gestapa: https://www.youtube.com/watch?v=IONsKnw8FHc

Terezín - Hlavní pevnost - koncentrační tábor: https://www.youtube.com/watch?v=Y_7WEwvWAxE