Malá pevnost - věznice gestapa za II. světové války - život vězňů

Malá pevnost - věznice gestapa za II.světové války

Cituji z knihy "Malá pevnost Terezín" vydané roku 1950. Byl to první přehledný dokument o terezínské Malé pevnosti, vycházel ze soudních procesů proti nacistickým dozorcům v Malé pevnosti, jednalo se hlavně o proces proti veliteli Malé pevnosti Jindřichu Jocklovi.

Počty vězňů

Ze zachované části lístkové kartotéky vězńů, pořízené v přijímací kanceláři v Malé pevnosti, z nichž se zachovaly jen zadní písmena abecedy, jak plyne ze zprávy velitelství Malé pevnosti, se zjištuje, že první vězni byli přivezeni na Malou pevnost dne 14.6.1940.

Bylo jich jen asi 6, řemeslníků, kteří měli provésti přípravné upravovací práce. Přišli z pankrácké věznice s německým dozorcem Hohensteinem a jedním českým dozorcem, jehož jméno nebylo zjištěno. Ten zřejmě nebyl v Terezíně dlouho. Podle kartotéky jsou to vězni Zejfart Karel, strojní inženýr, Zenkl Janm dělník, Viravský Karel, zámečník, Śtverák František, farář, Vinduška Marcel, úředník.

Po několika dnech po příchodu Jockela do Terezína, bylo dodáno do věznice asi 30 židovských vězňů, přivezených nákladním autem z Prahy. Tito vězni byli hned po příchodu do Terezína ztýráni stráží zbraní SS na přímou výzvu Jockela. Po několik hodin museli běhat po dvoře, při čemž byli mláceni klacky, až padali k zemi, museli lézt po břiše a válet se po zemi, přičemž je stráž kopala a stále bila. Źidovští vězni přišli na celu č. 2 v rozměru 4x4 metry bez klosetu a první den nedostali nic k jídlu.

Vězení mohlo pojmout 1200, v případě nouze 2000 lidí. V roce 1944 přistavený IV. dvůr, byl určen pro 2000 vezńů.

Podle výpovědi Jockela bylo již asi za tři týdny převezeno z Pankráce na 200 dalších vězńů a k jejich dozoru přišli do Terezína členové německé Schutzpolizei a strážní mužstvo zbraní SS. V průběhu dalšího trvání věznice býval měsíční stav asi

v roce 1940 na 400-500 vězńů měsíčně

v roce 1941 na 600-800 vězńů měsíčně

v roce 1942 na 1000 vězńů měsíčně

v roce 1943 na 1800 vězńů

v roce 1944 na 24000 vězńů

v roce 1945 na 5000 vězńů měsíčně

Koncem dubna byl stav asi 6000 vězńů.

Celkem odhaduje Jockel počet vězńů prošlým terezínským vězením na 33000 až 35000 lidí.

Mnoho vězňů však do Terezína bylo převezeno jen za účelem popravy nebo zastřelení a nebyli vůbec registrováni.

Podle části zachovaných kartotéčních listů znějí kartotéční listy s nejvyššími zjištěnými čísly takto:

č. 27832 Vaněk Jaromír, školák

č. 27833  Vaníček Vladimír

...................................

Nejvíce stoupl stav vězńů od února 1945 příchodem velkých skupin vězńů, např. z Osvětimi, vyprázdněním věznice pankrácké a věznic venkovských úřadoven gestapa Plzeň, Tábor, Ćeské Budějovice, Pardubice, Kolín, Hradec Králové, Jičín, Mladá Boleslav a z Moravy. V této době jest již nemožný následkem válečné situace Německa převoz vězňů z Terezína do jiných koncentračních táborů či věznic zemských soudů, takže vězni z Terezína, pokud neumírají, neubývají.

Naopak na Malé pevnosti na 1. dvoře cely 1 až 6 jsou uvolněny pro samostatné vězeńské oddělení justiční, jež má asi 1000 vězňů, 23 dozorců a velitelem je vládní rada Sauerbruch, jenž dojíždí z Prahy. Stalo se to dne 23. února 1945.

Vězni na Malé pevnosti nebyli vedeni ani děleni podle kvalifikace svého trestného činu, spáchaného proti tzv. třetí Říši a jen výjimečně gestapo, jež vězně dodalo, upozornilo na závažnost jeho trestného činu. Proto Jockel tvrdil svým podřízeným dozorcům, že na Malé pevnosti jde vesměs o nejtěžší politické zločince a tím vedl dozorce k všeobecnému surovému zacházení s nimi. Přitom řada vězňů byla uvězněna jen pro sebenepatrnější domnělé provinění proti režimu, např. podpora rodiny jiného zatčeného. Jen zřídka se dalo vysvětlit dozorcům nezávažnost důvodu uvězněných a zmírnit jejich chování vůči vězňům. Jen výjimečně se mohli vězni zaměstnaní v kanceláři dozvědět něco ze spisů gestapa. Źeny byly vězněny ve věznici na Malé pevnosti teprve z jara 1942 a byly umístěny zvláště.

Mezi vězni nejvýznačnější skupinu tvořili židovští vězni, kteří byli vystaveni nejsurovějšímu zacházení a trýznění a pro něž byla Malá pevnost rovnocenná vyhlazovacímu táboru. Židovští vězni , kteří byli soustředěni na cele č. 2 a pak na č. 3, byli dodáváni do Malé pevnosti přímo gestapem, nebo z terezínského ghetta-Velké pevnosti Terezín, při porušení táborového řádu v koncentračním táboře – ghettě – Velké pevnosti.

Do Malé pevnosti přišly v roce 1944 a 1945 i větší skupiny cizích židovských vězńů, např. skupina žen z Německa na podzim 1944, jež byla úplně vyhlazena, podobná skupina mužů a pak velká skupina židovských vězňů z Osvětimi. Méně početnější byla skupina sovětských vězňů, s kterými bylo rovněž velmi tvrdě zacházeno. Byla soustředěna na cele č. 1.

Největší část vězňů, jak odpovídalo i účelu věznice, byla české národnosti. Řada vězňů byla uvězněna jen pro porušení pracovní morálky na 6 týdnů. Rovněž i mezi vězněnými ženami byla skupina určená do pracovně výchovného tábora na cele č. 29. Byly trestány zvláště hladovkami a tělesným cvičením.

Věznicí prošli i Poláci, Lotyši, Němci, Angličané, Kanaďané a dvojí skupina francouzská.

Podle neúplného seznamu osob cizí národnosti zemřelých na Malé pevnosti, ministerstvem vnitra, byli dále mezi vězni Belgičané, Holanďané, Italové, Litevci, Maďaři, Ŕek, Śpaněl a Turci. Sovětští občané byli mezi uvězněnými parašutisty, většinou však byli vězněni pro útěk ze svých pracovišť.

Bývali ve velmi zuboženém stavu, neměli balíčky z domova a byli bezohledně týráni. Z Terezína odešli dne 4.4.1945. Polští vězni přišli do Terezína s pověstným transportem uprchlíků z Osvětimi v únoru 1945 a tři vězni polské národnosti byli v červenci 1944 přivedeni z koncentračního tábora v Litoměřicích na Malou pevnost k exekuci.

Skupina anglických vojínů, válečných zajatců, byla na cele č. 39 na IV. dvoře na podzim 1944, později vzrostla z 8 na 142 mužů, jež byla na cele č. 44 do 4.4.1945. Oproti ostatním vězňům byli angličtí vězni celkem dobře opatřeni. Stalo se však, že i s nimi stráž špatně zacházela a některé ztýrala. Vězeń Stanley Wood byl se zápalem plic ošetřován  od 21.3.1945 do 4.4.1945 ve vězeńské nemocnici. Mluvčí skupiny válečných zajatců protestoval u dozorce Rojky proti ostříhání vlasů a odejmutí potravin dodaných Ćerveným křížem a vůbec proti způsobu zacházení.

Jockel však nařídil Rojkovi, aby jednal s nimi jako s ostatními vězni, řekl, že kašle na mezinárodní úmluvy, že pro něho jsou to svině nejhoršího druhu a jeho úkolem je postarat se, aby pochcípali...............

Angličtí zajatci byli přivzati v březnu 1945 na zákopové práce u Litoměřic, na zákrok německých vojenských úřadů byli však odvoláni. Byli odvedeni zpět do cely a krátce nato byli odtransportováni neznámo kam. Není vyloučeno, že byli odvezeni do tajného koncentračního tábora Rabštejna u České Kamenice, kde byli vyhlazováni, jak bylo zjištěno, také angličtí a američtí váleční zajatci.

http://zapomnicky.pamatnik-terezin.cz/index.php/tabory/tabory/94-rabstejn

Mezi francouzskými vězni byla řada dezertérů ze zbraní SS, ale i velká skupina francouzských internovaných politiků, s nimiž ostatní vězni nesměli přijít do styku. Jejich jména nebyla zjištěna. Byli ubytováni na IV. dvoře v cele 37 a 38. S těmito vězni bylo zacházeno poměrně lépe, chodili i na procházky do okolí pevnosti pod dozorem stráže, před koncem války asi 30.4.1945 byli převezeni vlakem neznámo kam. V dubnu 1945 byl neopatrností stráže jeden z těchto vězňů zastřelen. Byl mu vypraven pohřeb dne 26.4.1945 na hřbitově v Bohušovicích nad Ohří, jehož se všichni francouzští vězni v počtu asi 350 mohli zúčastnit. Jméno zastřeleného není známo. Mši sloužil Msgre. De Sologes, rektor katolického institutu v Toulosue. V záznamech věznice není uvedeno jméno francouzského básníka Roberta Desnose, který v Terezíně zemřel.

Poznámka: Při pomocné lékařské akci v květnu 1945 jeden medik poznal francouzského básníka Roberta Desnose, zemřel 8.6.1945.

I řada antifašistických Němců byla vězněna na Malé pevnosti. Byli většinou soustředěni na zvláštních celách č. 12 na I. dvoře a č. 23 na dvoře. Někteří se snažili i o styk s českými vězni. Na ženském oddělení byla vězněna Němka P. Orthová, jež se pokusila o útěk a žena německé národnosti, provdaná za holandského státního příslušníka, jež byla v r. 1945 popravena.

Terezín - Malá pevnost - věznice gestapa: https://www.youtube.com/watch?v=IONsKnw8FHc

Terezín - Hlavní pevnost - koncentrační tábor: https://www.youtube.com/watch?v=Y_7WEwvWAxE