Soudně zjištěné případy poprav v Malé pevnosti Terezín

Soudně zjištěné případy poprav v Malé pevnosti Terezín

Malá pevnost Terezín - cituji z knihy vydané roku 1950, podle svědeckých výpovědí
strana 116

Koncem března 1944 došlo k velkému vyšetřování mezi vězni pro rozšiřování zpráv zahraničního rozhlasu. Vězeň – holič V. prozradil takovou zprávu zvláštnímu vězni Blaschkemu, jenž mluvil česky , při holení. Blaschke učinil hlášení Jocklovi. Ten nařídil vyšetřování. Holič byl ztlučen Mallothem a Schmidtem a byl 3 dny v temnici. Třetí den byl postaven před strážnici – večer byl apel všech vězňů až do šera. V. byl veden od jednoho vězně k druhému a dotazován, od koho zprávu měl. Konečně za napjatého a rozčilujícího očekávání všech vězňů označil ztýraný V. spoluvězně z cely č. 21 Svátka, Pecku a Tůmu, kteří nato byli odděleni a převedeni do kanceláře. Vězni Pecka a Tůma se mohli vymluvit, že zaslechli zprávy na komandýrce u Schichtů, Svátek však pracoval ve vězeňské dílně, kde se opravovaly radioaparáty. Pan Svátek byl Jocklem ztýrán a z příkazu Jockela ztýraný dán do “bunkru” na č. 2, kde zůstal zraněn bez lékařského ošetření několik dní, až dne 4. dubna 1944 zranění podlehl.

7. května 1944 byl konec práce v pevnosti výjimečně o 11. hod.. Rojko nařídil, aby z cely č. 3 pět židovských vězňů utíkalo do šancí. Na popravišti ležely tři polonahé mrtvoly, krevácející ještě ze střelných ran v srdeční krajině. Jockel byl přítomen a řval, aby si s truhlami pospíšili. Mrtvá těla byla uložena do truhel, naložena na valník a odvezena do krematoria. V zastřelených byli poznáni ruští vězni z cely č. 1.

V létě 1944, patrně 10. července uprchlo ze samovazeb na I. dvoře uvězněný sovětský parašutista, krycím jménem Szabo a studující z Prahy jménem Malý, krycím jménem Mlynář, uvězněný pro styk s parašutisty. Uprchli otvorem ve vadné mříži do hradebního příkopu. Szabo byl později dopaden a na dvorku u samovazeb z příkazu Jockla a v jeho přítomnosti a za účasti Schmidta, dozorců Rojka, Mallotha, Mendeho a Neubauera položen nahý na špalek a holemi zbit, zbitý ukázán pro výstrahu vězňům na samovazbě, pak uvržen v okovech v bezvědomí do temnice, kde byl ponechán bez jídla a ošetření. Smrt vězně byla v přímé souvislosti s týráním, nařízeným Jocklem. Jockel doznal ztýrání vězně i jeho smrt, popíral jen svou účast na ní. Vymlouval se, že vedoucí oddělení gestapa pro potírání parašutistů Leimer, prohlásil již při hlášení útěku, že po dopadení budou uprchlí vězni stejně popraveni.

Druhý uprchlý vězeň Malý byl rovněž dopaden a byl zastřelen. Okolnosti, za nichž došlo k jeho smrti a zda za účasti Jockla, nebyly zjištěny.

V létě 1944 na III. dvoře, kde tehdy nebyly právě uvězněny ženy, dal Jockel vyvést neznámého vězně, spoutaného na rukou a v přítomnosti Schmidta a Rojky jej vyslýchal. Jockel počal vězně fackovat, vězeň si chránil obličej spoutanýma rukama, Jockl jej kopl a srazil na zem. Ležícímu stoupl na prsa. Vězeň hlasitě úpěl a chvílemi řval bolestí. Nato do něho kopali ostatní dozorci, zejména Rojko. Jockel sám mu vrážel špičku boty do úst a nosu. Přítomni byli i členové gestapa z Plzně, kteří během týrání vězně stále na něho doráželi otázkami. Vězeň konečně nejevil známky života a začal krvácet z úst nebo nosu. O věci se večer mezi vězni mnoho mluvilo a z toho, že příští den z truhlárny nesli rakev do márnice, se zjistilo, že ztýraný vězeň byl ubit k smrti.

Jiný vězeň, snad M. z Pelhřimova podle svědků, byl ubit začátkem července 1944. Vězeň, který pracoval ve skladu oděvů, viděl oknem, že v uličce před kancelářemi dozorce Wachholz tluče holí vězně oblečeného v parném dni do těžkého pláště s beranicí na hlavě. Vězeň stál pak na parném slunci a držel cihly, až se pod tíhou cihel a parnem zhroutil. Dozorce Wachholz vyběhl k němu ven a svědek oknem zahlédl, že kolem ležícího vězně stojící Jockl, Schmidt a Rojko do něho kopali. Když se vězeň vzchopil, byl dovlečen do III. dvora, kde byl vyslýchán, fackován, skopán do břicha až klesl. Schmidt se díval na hodinky a křičel: ”Noch fünf minuten.” Zdálo se, že mu dávají lhůtu k doznání. Při tom byl stále kopán a válel se po zemi. Pak vstal a zase se zhroutil bez vlády. Nato byl odtáhnut zpět do I. dvora. Jeho oděv přišel příští den do skladiště, což znamenalo vězňovu smrt. Na úmrtním listě bylo uvedeno, že pan M. zemřel na zápal plic.

Ing. Arnošt Lorenc z Brna byl zastřelen dne 30.5.1944. Na úmrtním listě byla uvedena příčina smrti tuberkuloza a srdeční slabost.

V červenci 1944 došlo také k popravě tři polských vězňů z koncentračního tábora Richard v Litoměřicích. Tito vězni byli více dní v Terezíně v samovazbě na I. dvoře ztrýzněni a pak na popravišti oběšeni. Exekuci vykonali dva kápové, mluvící vídeňským dialektem. Popravě byl přítomen vedoucí gestapa z Liberce Denke, vedoucí gestapa z Litoměřic Haehnel, jenž popravu řídil, policejní lékař Kröenert, Jockel yse všemi dozorci, čtyři vězni z Richardu jako svědci pro výstrahu a tlumočník z Litoměřic.

Počátkem srpna 1944 byl zastřelen asi dvacetiletý Rus, jenž cestou na popraviště se otáčel a tvrdil, že je nevinen. Byl však hnán kolbami pušek. K odnesení mrtvoly byli přibráni 4 kápové z cel z I. dvora. Ti čekali během popravy za zdí popraviště. Slyšeli rozkaz Jockla k palbě a výstřely. V popravčí četě byli Burian a Wachholz. Počet popravčích zásahů Jockla byl jistě větší. Hohaus odhaduje počet popravených na Malé pevnosti na 250, přičemž nerozeznává případy, kdy byl k popravě dán rozkaz, či šlo-li o zásah velitelů.

Záhadný vězeň Jan Bláha, přišel do věznice v Malé pevnosti Terezín asi v červenci 1943. Nejdříve byl v samovazbě v cele u dílen a stravu mu donášel osobně Rojko. Později přišel do společné cely č. 13 na I. dvoře. Jockel informoval stráž, že jde o zvlášť těžkého provinilce. Vězeň měl amputované nohy, jež mu byly odejmuty po zraněních, způsobených týráním, podle jeho vyprávění, při vyšetřování gestapem. Šlo patrně o letce sestřeleného nad Německem. Udržoval i z věznice písemný styk a patrně i s cizinou. V září 1944 prosil prý spoluvězně o podpis poslední vůle. Stěžoval si na Jockla, že jej při výsleších týrá. Dne 12. září 1944 byl Rojkou přenesen do samovazby a tam zastřelen ranou do týla.

Milada Pixová byla převedena ze zadní části I. dvora za můstkem, kde tehdy ženské cely byly, do přijímací kanceláře, kde Schmidt s ní provedl celou propouštěcí proceduru. Když odcházela z kanceláře přes volné prostranství, zastřelil ji, nic netušící, Schmidt zezadu z pistole.

František Munzar z Hradce Králové, přivezený transportem, hned oddělen a zastřelen dne 10.10.1944.

Rodiny Josefa Kužela a Jiřího Mlátičky, leteckých mechaniků, za jejich útěk s letadlem z Prahy na Moravu, kde letadlo havarovalo, byly zastřeleny dne 4.11.1944. Byli to Františka Hudečková, Antonín Kotrba, Marie Kuželová, Věra Kuželová, marie Mališková, Josef Rajnyš, Štěpánka Rajnyšová, Aloisie Smolíková a 16 letý Jaroslav Zbirovský, Vlasta Tichá, jež se zachránila tím, že byla těhotná, byla později ve věznici postižena odnětím dítěte.

Jaroslav Fišer byl zastřelen 17.12.1944.

Před vánočními svátky 1944, patrně 18.12. dle seznamu ministerstva vnitra uprchl z vězení Ivan Vilagos. Jockel nařídil Burianovi , jenž měl službu ve strážnici, aby vězeň, bude-li dopaden, byl ubit. Vilagos ještě v noci byl přiveden na Malou pevnost, byl zbit a ponechán vysvlečen z kabátu na mrazu před strážnicí, takž zmrzl.

Marta Delhaes, v obžalobě uvedená jako Holanďanka, zastřelena 16.1.1945.

Zdeněk Bořek Dohalský, převezen dne 6.2.1945 z Pankráce, oddělen z transportu do samovazeb, zastřelen dne 7.2.1945.

V noci na 3.3.1945 asi ve 2 hod. po půlnoci podařilo se třem vězňům Ladislavu Š., Rudolfu O. a Ervínu Š. uprchnout z cely č. 38 ba IV. dvoře na levé straně jeho vyvýšené špice tak, že vylomili mříž v okénku nad dveřmi cely a okénkem se protáhli ven. Vyšplhali se na střechu cely č. 41 a odtud pomocí připraveného prkna na val pevnosti a Š. a O. se podařilo seskočit do příkopu a zmizet. Chvíli po útěku začali vězni ze strachu před přísným kolektivním trestem volat na poplach. Volání uslyšeli i kápové Průša a Orsagh a připojili se k němu. Vyrušená stráž na strážní věži nad branou do IV. dvora osvětlila světlometem IV. dvůr a spatřila prchajícího vězňě S. šplhat na val. Stráž vypálila řadu ran ze samopalu a Š. zasáhla, takže byl dopaden. Š. a V. přes zalarmovanou kontrolu celého okolí dopadeni nebyli. Dopadený vězeň Š. stál pak před strážnicí a byl ztýrán Mallothem, aby prozradil, kam jeho společníci prchají. Útěk vězňů byl hlášen dozorci S., jenž tehdy právě zastupoval Jockla. Schmidt vyhledal ihned Jockla, aby mu podal o věci zprávu. Dostal příkaz hlásit útěk dálnopisem do Prahy. Později si Jockel zavolal znovu dozorce Schmidta k sobě a nařídil mu, aby dopadený vězeň S. byl pro výstrahu ostatních popraven a to spolu s dalšími vězni z cely č. 38, kteří budou vybráni dle kartotéky a jednou ženou, na niž den předtím přišel dálopisný rozkaz k popravě.  Když Schmidt upozornil Jockla, že nemají rozkaz z Prahy k popravě tří vězňů, Jockel mu odsekl:

Lass deinen Geist ruhen, ich habe schon mit Prag gesprochen, es wird veranlasst.

Poprava byla stanovena na 10. hodinu dopoledne ve špici IV. dvora před celou č. 38. Do popravčí čety byli přibráni Rojko, Wachholz, Malloth a Hohaus. Dle Schmidta to byli i Mende a Burian. Poprava byla provedena podle Jocklova rozkazu. Byly vypáleny dvě salvy. Popravě přihlíželo 8 kápů. Někteří vězni přihlíželi skulinkami z cel. Po popravě prohlásil Schmidt k přihlížejícím vězňům, že Německo není ještě vyřízeno a že příště, nebude-li zamezen ostatními vězni útěk, bude každý desátý vězeň z cely za každého uprchlíka zastřelen. Tuto výstrahu pronesl Schmidt na příkaz Jockla.

Popraveni byli Erwin Šmit, Terezie Grünová, namátkou vybraní Wilmos Holzfeber, z cely č. 46 a Alois Lexa ze samovazeb na I. dvoru. Byli zcela libovolně vybráni. Odpoledne přišel z Prahy dálnopisný příkaz k popravě vězně Šmita. Na vězně Lexu a Holfebera příkaz vůbec nedošl.

.........................................

dále se to nedá psát..........................  

Uprchlí vězni byli dopadeni pražským gestapem a v úterý dne 6.3.1945 vráceni na pevnost.

Byli uvrženi do samovazeb. Ačkoliv na výzvu Rojkovu se nikdo z vězňů na cele č. 38 nepřihlásil,

že by byl něco o útěku věděl, týráním a výslechem dopadených bylo zjištěno sedm vězňů z cely

č. 38, kteří o chystaném útěku věděli. Ti byli ještě téhož dne převedeni z cely č. 38 na samovazby

na I. dvoře, byli zbiti, svlečeni do naha, ponecháni o hladu, společně s dopadenými uprchlíky.

Denně pak stáli nazí bez jídla od 7 do 14 hod. na dvorečku u samovazeb.

Byli již hladem a trýzněním šílení.

V pátek dne 9.3. k poledni přišli k nim dozorci Wachholz a Rojko, kteří prohlásili, že chtějí-li

se z toho dostat, musí spoluvězně V. a Ś.  ubít.

Vězni byli tak vysílení, že nemohli pozvednout ani ruku s klackem.

Na to je bez vězňů V. a Ś. zmínění dozorci zavedli do tzv. odvšivárny, hned vedle dvorku,

vězni mohli se obléci a dostali kousek chleba s trochou kávy.

Pak byli zavedeni zpět na uzavřený dvorek, kde byli vězni Ś. a V. spoutáni k sobě rukama.

Všech sedm vězňů tlouklo na rozkaz dozorců své kamarády, až V. bezduchý padal a Ś. ho

za sebou tahal. Pak i Š. klesl k zemi u kanálku s prokopnutým břichem. Nato bylo nařízeno, aby

je oba utloukli kameny a Wachholz s Rojkem přinesli kameny v kbelíku.

Š. měl vyhřezlá střeva a vyražené zuby a neustále naříkal a křičel na ně, aby ustali a prosil je.

Dozorci Rojko s Wachholzem se tomu všemu jen smáli. Vězni museli mířit na spodní

část těl a nohy, aby utrpení trvala dlouho.

Pak dostali rozkaz rozdrtit většími kameny Ś. hlavu. Rojko je za to pochválil,

že to dobře provedli. Nato museli holýma rukama uklidit krev ze země a ...........................nemohu to psát.............a .... hodit do kanálu. Pak teprve byl sedm vězňů propuštěno zpět na celu č. 38.

Jockel, ač upoután na lůžko, nařídil dne 3.3. svévolně zazdít, aby bylo potrestáno 60 vězňů

na cele č. 38 okénko nade dveřmi až na malý otvor ve zdi u klosetu.

Jak poprava ze dne 3.3.1945, tak zejména mučení Š. a V. , jejichž sténání se několik dnů ozývalo

prvním dvorem a vyvrcholilo v pátek, dne 9.3. odpoledne v zoufalých výkřicích, volaných

na spoluvězně, co to dělají a volání “maminko” a “vodu”, otřáslo strašným způsobem

tak jako tak již zdeptanou myslí ostatních vězňů. Přitom vězni pracující na I. dvoře mohli

pozorovat, jak jednotliví dozorci se chodí dívat na toto nelidské divadlo. I dozorkyně Rojková

a Mendeová se přišly “podívat”.

Mrtvá těla obou ubitých vězńů byla dána z příkazu Rojkova v márnici dospodu, pod

hromadu jiných mrtvol, aby je dr. Kronert při ohledání neviděl. Obě mrtvoly byly

k nepoznání zohaveny kamenováním. Z příkazu Rojkova byla na úmrtní listy napsána jako

příčina smrti záškrt a úplavice.

Dne 11.3.1945 byl zastřelen pan Michael Tabak.

Dne 27.3.1945 byli popraveni pan Kamil Hladík, pan Karel Chlum, pan Václav Chlum, pan Václav

Prokop, pan Leonýd Raffaelov, pan Josef Smítko,  pan Čeněk Schwarzbach, pan František Śvejda,

pan Jan Novák, pan František Vančura, pan Miloslav Zachariáš. Poslední dva neprošli vůbec

kartotékou vězňů v Malé pevnosti, byli odděleni od transportu, ztýráni a hned popraveni.

Důvod k popravě zůstal neobjasněn. Jeden z vězńů se pokusil utéci, ale byl Rojkem zastřelen.

Dne 18.4.1945 byl přivezen do terezínské věznice z Kladna spoutaný vězeň Müller. Byl vsazen do samovazby

a Rojko vyzval Jockla, aby vyšetřil, zda je vězeň duševně chorý. Ten po vyšetření řekl Rojkovi, že vězeň

je duševně chorý následkem útrap způsobených mu zraněními. Měl zřetelné stopy po těžkých ranách

v obličeji a přeraženou dolní čelist. Na to Rojko vytáhl pistoli a vězně Müllera zastřelil ranou do srdce. Lékaři

dal příkaz, napíšeš zápal plic.

20.4.1945 zastřelena dr. Papežová z Prahy.

..............................

atd,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,

Terezín - Malá pevnost - věznice gestapa: https://www.youtube.com/watch?v=IONsKnw8FHc

Terezín - Hlavní pevnost - koncentrační tábor: https://www.youtube.com/watch?v=Y_7WEwvWAxE