Život vězňů v Malé pevnosti - věznici gestapa za II. světové války

Život vězňů v Malé pevnosti Terezín - věznici gestapa za II. světové války


Cituji z knihy "Malá pevnost Terezín" vydané roku 1950

strana 31

..................................................................

Do policejního vězení v Malé pevnosti byli převáženi vězni jednak z Prahy, nákladními auty a jednak z venkovských služeben gestapa, zvláštními

transportními služebními vozy do stanice Bohušovice nad Ohří. Odtud museli vězni jít po silnici z Bohušovic do pevnosti kolem celého města Terezína pěšky
4 km. Cestou ve vlaku byli vězni stále tísněni v tzv. “kvočnách” , cestou z Bohušovic do Terezína docházelo pak k týrání vězňů doprovázejícími strážemi
zbraně SS z Malé pevnosti. Zvláštní transportní vlak z Lince přes Prahu do Bohušovic nad Ohří a do Drážďan jezdíval vždy v úterý a ve čtvrtek.

Přijetí vězňů na Malé pevnosti bylo kruté. Vězni byli postaveni do uličky před kancelářemi do řady, obličejem ke zdi a museli podle svévole dozorců takto čekati  několik hodin budˇ na parném slunci, či za deště a mrazu. Pak byla jejich jména postupně zapisována v kartotéce v přijímací kanceláři, přijímány efekty, hodinky, peníze a jiný obsah kapes, což prováděli pod dozorem příslušných velitelů, zejména Schmidtovým, vězni na tuto práci přikázaní. Vězni byli přísně prohlíženi a šacováni a našlo-li se něco proti jejich zákazu v jejich kapsách, bývali krutě zbiti. Ženy bývaly odbavovány rychleji než muži a při jejich registraci nedocházívalo obyčejně k týrání. Židovští vězni však byli svévolně biti z nejrůznějších záminek, zejména při odpovědi na otázku, ať odpověděli jakkoliv. Kdykoliv byl přítomen Jockel, byla přijímací procedura vždy spojena s větší ukrutností, neboť vězni byli biti seběhnuvšími se dozorci zcela bezdůvodně holemi hlava nehlava. Jockel doznal toto svévolné bití ihned od jejich příchodu a vysvětloval je úmyslem vynutiti si ihned od počátku náležitou disciplínu a respekt.

Po registraci a odevzdání efektu kanceláři, musel každý nově příchozí vězeň projíti skladištěm oděvů, jež spravoval surový dozorce Wachholz. Vězeń byl nucen rychle se převléci z občanských do vězeňských šatů. Při převlékání byli vězni pravidelně týráni Wachholzem, zejména při ohnutí kopáni zezadu do přirození. Průchod vězně kamrem a to i později, jen při výměně vězeňského šatu byl pro vězně vždy utrpením. Pro evidence odložených občanských šatů byl veden zvláštní kartotékový seznam. Teprve potom převzal vězně do evidence velitel dvoru Hochkommandant, jímž byl nejdříve Preuse, pak Feuerlein, později Neubauer a naposled Rojko. Tento dozorce roztřídil vězně do cel a určil jejich pracoviště......................................

Stejným způsobem jako při příchodu, jenže s obráceným postupem, odcházely transporty vězňů z Malé pevnosti. Vězni odcházeli bud trvale do koncentračních táborů v říši, Dachau, Mauthausen, Osvětim, Flossenburg, Buchenwald, Sachsenhausen, Rawensbruck a jiné, nebo do soudních věznic, vrchní zemský soud v Litoměřicích, Sondergericht Praha, vrchní zemský soud v Drážďanech, lidový soud v Berlíně nebo lidový soud v Norimberku. Odchodu vězňů do koncentračních táborů předcházel podpis, prohlášení, že vězeń odchází do koncentračního tábora dobrovolně. Prohlášení muselo býti podepsáno, ať vězeň ví co je v něm nebo nikoli, odepření podpisu bylo spojeno s nebezpečím těžkého bití a ztrátou života.

Koncentrační tábory byly I.-III. stupně, vyhlazovací a často již při příchodu vězně do terezínské věznice bylo vyznačeno římskou číslicí, který stupeň koncentračního tábora jej čeká.

Ze soudních vazeb, ať vyšetřovacích i trestních, se někdy vraceli rovněž zpět do Terezína a ti potvrzují, jak se v terezínské věznici postupně poměry zhoršovaly. Odchod transportů z Terezína byl rovněž provázen krutým týráním vězňů a jejich šacováním.

Zejména smutný byl odchod transportu vězňů, uvězněných v souvislosti s heydrichiádou na podzim v roce 1942, do Mauthausenu, kde vesměs byli zavražděni. Vězni byli při vyvolávání, při apelu, biti v uličce dozorců, ztýráni, pak celou noc v sychravém počasí čekali do ranních hodin na odchod z Terezína.................

Do transportů museli nastupovat i těžce nemocní a zranění. Transport trval často několik dní. Na cestu dostávali vězni kousek chleba s margarínem i když šlo o transporty několikadenní, do vzdáleného místa. Na některých stanicích železničních, pokud to šlo, byli vězni často zásobováni českým obyvatelstvem jídlem. S každým transportem byly zasílány přesné seznamy předávaných vězňů, sestavované pražským gestapem oddělení II d nebo venkovskými služebnami. Tyto transporty doručoval obyčejně zvláštní kurýr SD.

.........................................

Někteří vězni, předaní do terezínské věznice, mívali u svého jména v seznamu, podle něhož se převzetí stalo, zvláštní značky. Nešlo jen o označení I-III, jež znamenalo stupeň koncentračního tábora. Křížek znamenal utracení vězně. Mnoho vězňů mělo zn. R.U. tzn. Ruckkehr unerwunscht, což znamenal pokyn k utracení vězně. V roce 1945 bylo však používáno pro nejtěžší vězně zn. XYZ. Ślo o vězně, kteří vešli zejména ve styk s parašutisty. Byli určeni k vyhlazení v posledních dnech války a byli zvláštˇ soustředěni na IV. dvoře. Těžší provinilci nesměli na venkovskou práci mimo pevnost a měli značku K.A., jež platila i pro vězně XYZ. Zvláštní označení vězńů bylo “fluchtverdacht a Slebstmordverdacht – Nebezpečí útěku a sebevraždy. Tito vězńové byli zajišťováni.

Neoficiálně, třebas jen i ústně, bývali vězńové dodávaní do Terezína, označováni službami gestapa v tom smyslu, že mají být v terezínské věznici utraceni. Takovéto tajné označení vězně znamenalo pro něho vždy zhoršení nebo značné nebezpečí.

Ubytování vězňů bylo na I.-III. dvoře v hromadných celách, asi 12 metrů dlouhých a 4  metry širokých, s dřevěnými podlahami, dvěma zamřížovanými okny, jedním do dvora, druhým do valu.

Vězni spali na dřevěných palandách. Cely byly tmavé a studené, opatřené jedním záchodem. Spalo se na papírových slamnících, slamníky i cely byly plné blech a vší. Ačkoliv cely byly určené pro 40 osob, v posledních letech války bylo vždy v cele ubytováno dvojnásob vězńů. Jen cela číslo 2 a samovazby na I. dvoře měly podlahy betonové a bez kavalců. Na II. dvoře byly dílny a v celách byli umístěni vězni tam pracující. Na IV. dvoře, který byl otevřen na podzim roku 1944, byly ubytovací poměry daleko horší. Několik cel ve špici odpovídalo celám na prvních třech dvorech, ovšem byly bez oken. Další cely po levé straně byly hromadné, betonové, studené, kde na dřevěných palandách bylo nakonec namačkáno 500-600 vězńů, kteří museli spát vedle sebe na boku, jak byli stísněni. Cely měly několik umyvadel s tekoucí vodou a každá dva splachovací záchody, na nichž, kdyby na každého vězně připadlo jen tři minuty, trvalo by vystřídání všech vězńů na cele 12 hodin denně. K tomu pro nedostatek vody splachování vázlo a značná část vězńů trpěla průjmy a střevními chorobami a vlivem tekuté stravy stálým močením, tzv. polakisurií.

Kde v cele nestačily dřevěné palandy, jako např. na cele č. 44, museli vězni ležet na zemi na betonu, často ve výkalech, v blízkosti nefungujících záchodů. Přitom Jockel udržoval stále pohotovost prázdných cel pro případ, kdyby mu byl do terezínského vězení poslán neočekávaně transport nových vězńů.

Na pravé straně čtvrtého dvora byly samovazby, dosud nedohotovené, v nichž byli umístěni židovští vězni.

Věznice na Malé pevnosti byla zařízena nanejvýše pro 2000 vězńů, ale nikoliv na stav 5300 až 6000 vězńů, kteří tu byli soustředěni v dubnu 1945. Přelidnění bylo jednou z podmínek rozšíření tyfové epidemie. Blechy a vši neustále obtěžovaly vězně, nedopřávaly jim tak nutného, klidného odpočinku a přinášely jim nebezpečí nákazy.

Některé cely se nedaly vůbec v zimě vytápět, v létě byly následkem betonové střechy dusné.

V noci, kdy vězni spali, stékala po stěnách sražená pára jako při dešti. Všude byla zelenohnědá plíseń. Světlo na stěnách bylo elektrické, v době úplavicové epidemie v zimě 1944 – 1945 Jockel však zakázal používat elektrického světla a vězni si museli vypomoci loučemi a margarínovými kahanci.

Vězni odcházející ráno do práce a vracející se již za večerního šera z práce, museli jíst, mýt se a oblékat se stále potmě. Cely byly plné prachu a vězni pověření úklidem, většinou staří a nemocní nebyli s to řádně uklidit. Na předních dvorech bylo v r. 1943 provedeno důkladné odhmyzení, ale v krátké době byly cely znovu plné hmyzu. Spálení slamníků nařízené zdánlivě za účelem odhmyzení, projevilo se jen šikanou vězńů, neboť ti pak museli ležet na holé zemi, nebo na holých prknech. Celý způsob ubytování věźnů byl vypočten na záměrné šíření chorob mezi vězni, na jejich záměrné masakrování.

Vězńům byly při příchodu do věznice , ačkoli šlo o vyšetřovance, odebrány občanské šaty a dány jim staré vojenské uniformy, označené červeným trojúhelníkem na prsou a na zádech. Vojenských plášťů pro zimní oblečení bylo jen málo, takže vězni mohli nosit své vlastní svetry. Obuv si mohli ponechat svou, rovněž i prádlo, jež zasílali, pokud měli komu, domů k vyprání.

Ve věznici byla i strojní prádelna pro prádlo ústavní, jež bylo měněno čtrnáctidenně. Ku konci zimy 1945 byla však věznice tak přeplněna, že ústavního prádla byl takový nedostatek, že Jockel dal zabavit vězńům veškeré prádlo soukromé.

Vězeńská prádelna však nestačila vyprat prádlo pro takové množství vězńů, takže i vyprané prádlo bylo zavšivené, což napomohlo rozšíření skvrnitého tyfu. V sobotu se mohli vězni umýt ve sprchových vězeńských lázních, jednou týdně byli ve vězeńské holírně tupými žiletkami holeni, jednou měsíčně byli stříháni dohola. Na jaře 1945 byla některým vězńům vystříhána dohola jen široká cestička přes hlavu.

Stravování ve věznici bylo nedostatečné. Vězni dostali ráno neslazenou náhražkovou černou kávu, v poledne polévku z krup nebo s několika bramborami, velmi často jen čistou beze všeho, večer znovu polévku jako v poledne. Na celý den připadala malá porce chleba. Jednou týdně dostali vězni asi 50 g marmelády a těžce pracující, jako přídavek, kousek margarínu. Dvakrát v týdnu byla tzv. gulášová polévka, ale z méněcenného masa, jež způsobovalo vězńům střevní choroby. Ve stravě nebylo maso, mléko, vejce, cukr ani zelenina.................Poskytovaná strava měla o 60% menší kalorickou hodnotu, než potřebuje zdravý člověk v teple a klidu. Vězni však při této stravě museli velkou většinou těžce pracovat. V poslední době války chyběla i kuchyňská sůl a v roce 1945 se vůbec kvalita poskytované stravy ještě zhoršila. V létech 1943 až do konce května 1944 mohli si vězni přilepšit zaslanými potravinovými balíčky. Jocklovi bylo zasílání balíčků stále trnem v oku a opětně se vyjadřoval, že zločinci nemusejí žrát, zatímco německý národ hladoví, .............

Tak se snažil zasílání balíčků znemožnit,...................

Potravin zabavených z balíčků vězńům bylo jednak použito pro soukromou potřebu dozorců, zejména Fischera, částečně pro potřebu NSV, méně hodnotné potraviny nebo i delším uskladněním zkažené byly předávány do vězeńské kuchyně k vyváření tzv. jídla z jednoho hrnce, přezdívaného Pinďatopf.    Pinďa byla přezdívka pro velitele věznice Jockla.

V balíčkárně pracující vězeń uvedl, že někdy bylo najednou z pošty přivezeno až 2000 balíčků pro vězně. Dozorci však odcizené potraviny zasílali svům příbuzným do Německa.

Zákazem potravinových balíčků přišli vězni o tento malý, ale vzhledem k vězeńské stravě o velmi hodnotný příspěvek ke své výživě. To mělo značný vliv na jejich podvyživení v r. 1944 a 1945.

Dostal-li pracující vězeń nepatrné přídavky margarínu, šikanoval za to Jockel nemocné vězně polovičními dávkami jídla, jež bylo samo o sobě již nedostatečné.

.................

Znalci lékaři uvedli, že kalorická hodnota podávané stravy obnášela denně 500 až 800 kalorií, ačkoliv normální potřeba nepracujícího člověka je 2400 kalorií denně.

Tím vznikala u vězńů, z nichž musela většina těžce pracovat, rychlá podvyživenost, vězni hubli až na kost a ztráceli odolnost vůči infekčním chorobám. V některých případech byla způsobena vězńům z Jocklova příkazu smrt úplným vyhladověním, jindy značná újma na jejich zdraví.

Výtěžky z terezínského hospodářství, udržovaného prací vězńů, zejména zelenina, ovoce, drůbež a vepři, byly určeny pro kasinu SS v Petschkově domě v Praze, takže vězńům se z nich nic nedostalo. Otázka stravy vězńů v Terezíně odpovídala stravování v jiných koncentračních táborech.

Terezín - Malá pevnost - věznice gestapa: https://www.youtube.com/watch?v=IONsKnw8FHc

Terezín - Hlavní pevnost - koncentrační tábor: https://www.youtube.com/watch?v=Y_7WEwvWAxE