Pohřbívání a krematoria v Litoměřicích a v Terezíně

Pohřbívání a krematoria  v Litoměřicích a v Terezíně

Cituji z knihy Malá pevnost Terezín vydané jako první publikace tohoto druhu v roce 1950

Mrtvá těla vězňů, zemřelých nebo popravených ve věznici, byla ukládána, vysvlečená v márnici, na Malé pevnosti, kde byla předkládána policejnímu lékaři vždy v úterý a v pátek k večeru k ohledání. Policejnímu lékaři bylo ohledání mrtvých vždy nejrůznějším způsobem ztěžováno. Úřední lékař podepisoval pak úmrtní listy vystavené v kanceláři věznice.

Jen výjimečně byly mrtvoly popravených vězňů odváženy z popraviště přímo do krematoria v Terezíně, nebo v Litoměřicích.

Původně byla mrtvá těla vězňů ukládána do beden, přičemž přišlo do bedny i více těl. Později byla balena do papírových pytlů, při převozu z popraviště pak ani to ne. Podle F. Bubáka, jenž vypravoval pohřby vězňů zemřelých v Terezíně se svolením

pražského gestapa a podle seznamu jím předloženého je zjištěno, že první pohřeb byl vypraven na objednávku dozorce Grulla (Schupo) vězni Josefu Pilíkovi, zemřelému dne 24.11.1940. Na úhradu pohřbu vybrali vězni sami mezi sebou. Úmrtní listy s diagnózami příčin smrti se zachovaly jen v několika málo případech. Poslední pohřeb byl vypraven dne 29.10.1942.

Potom byly mrtvoly vězňů spalovány v krematoriu, vybudovaném při Velké pevnosti Terezín přeměněné v koncentrační tábor nazývaný ghetto v bohušovické kotlině. Popel zpopelněných vězňů byl ničen. Urny s popelem terezínských vězňů v počtu asi 300 byly uloženy v místnosti u můstku proti márnici, kde podle dozorce Hohause byl sklad sodovek pro kantinu SS.

Počet zpopelněných vězňů nebyl přesně zjištěn, neboť matrika zemřelých vězňů byla koncem války zničena. Koncem února 1945 se přestalo spalovat v terezínském krematoriu a pochovávalo se v hromadných hrobech v severním valu.

O spalování mrtvých vězňů v provizorních spalovnách svědčí mimo jiné tato zpráva z Litoměřic:

“Vyšetřováním zdejšího úřadu bylo zjištěno, že bývalí političtí vězňové, buď popravení nebo umučení v koncentračním táboře

v Terezíně nebo při práci v závodech “Richard” a “Esla B” v Litoměřicích, byli spalováni v provizorním krematoriu v Litoměřicích

a akciové cihelně v Michalovické ulici 14.

Krematorium stavěli od prosince 1944 bývalí političtí vězňové pracující v závodech “Elsa B” a “Richard”. Leží na jihovýchodní

straně cihelny, je to malý domek v rozměrech 20 x 8 m s vysokým komínem. Objekt má dva vchody a je obehnán 2 m vysokým

ostnatým drátem.

V krematoriu byl až do května 1945 zaměstnán jako topič Václav Pritzl, německé národnosti, bytem v Litoměřicích, který se stal

v roce 1937 organizovaným členem SDP a od roku 1939 byl příslušníkem NSDAP.

Stavbu krematoria navrhl a řídil říšský Němec Fritz z Berlína, který nařídil Pritzlovi, aby popel a kosti dával znovu do pece. To prý

Pritzl učinil jen jednou, pak vykopal za krematoriem hrob, do něhož uklízel popel a kosti.

Na místě byly nalezeny různé části zakrváceného oděvu zavražděných, na jedné blůze je našit bílý rovnoramenný trojúhelník

s č. 24014. Dozorci a stráže SS pořádali patrně při spalování pitky, neboť v krematoriu byly nalezeny láhve od likéru.

Přístup do objektu byl přísně zakázán, strážní službu konali členové SS, kteří často používali střelné zbraně.

dále se to nedalo psát...............................

...................................................................

Pritzl pracoval asi 10-12 hodin denně, i v neděli, s platem 7,20 CZK za hodinu. Podle jeho výpovědi bylo v krematoriu celkem spáleno denně mnohdy až 30-40 vězňů.

Dalším vyšetřováním v blízkém okolí krematoria byl zjištěno, že často bylo v noci slyšet střelbu v určitých intervalech, z čehož lze usoudit, že některé oběti byly

popravovány přímo před krematoriem nebo v jeho blízkosti.

........................”

Herztod byl název všeobecně známý těm, kteří z Malé pevnosti dostávali úřední zprávu o smrti svých blízkých. Úmrtní listy o smrti vězňů na Malé pevnosti vystavoval od 1.3.1942 Mudr. Beno Kroenert ve funkci okresního úředního lékaře v Litoměřicích v zastoupení policejního litoměřického lékaře. Při prvních popravách napsal dr. Kroenert, jak uvedl ve své výpovědi, v rubrice příčiny smrti: Exekuce zastřelením z příkazu K. H. Franka, což odpovídalo textu příkazu k popravě. Tyto úmrtní listy však byly vráceny s tím, že smí být napsáno jen Exekuce zastřelením.  

V r. 1944 bylo úředně nařízeno lékařům, aby v případě popravy vůbec nebyla rubrika o příčině smrti vyplńována. Ale říšský vedoucí Himmler dal rozkaz, že exekuce provedené gestapem, musí být kryty na úmrtním listě údajem falešné diagnózy příčiny smrti a byl tlumočen dr. Kroenertovi, jenž se musel podle něho dále řídit. Dr. Kroenert psával pak při exekuci jako příčinu smrti “Herztod”.   

Poznámka z knihy vydané roku 1957 Malá pevnost Terezín:  Vězni, kteří zemřeli v Malé pevnosti byli spalováni v terezínském krematoriu, které bylo postaveno, když z Terezína – města – nacisté zřídili koncentrační tábor. Popel byl dodáván zpět do Malé pevnosti v lepenkových krabicích s označením, zda jde o muže či ženu. V r. 1943 byly krabice uskladňovány v místnosti za přijímací kanceláří, později v místnosti se stavidly. Když se počet obětí nacismu rapidně zvětšoval, dal Jöckl vysypat popel do kanálu a později byly urny vhazovány do Ohře. V krematoriu jsou zachovány kremační pece a místnost, kde byli mrtví pokusně pitváni.

V pevnosti bylo po osvobození nalezeno pouze 300 uren. Ve většině případů nebylo zjištěno, čí popel byl v krabici uložen. V krematoriu pracovali židovští vězni, kteří sami také z Malé pevnosti odváželi mrtvé. Koncem února se v ghettu přestalo spalovat a až po 5. květnu bylo krematorium opět uvedeno v činnost. Byly totiž spalovány oběti tyfové epidemie, jejichž popel je rovněž uložen na Národním hřbitově u Malé pevnosti.

Terezín - Malá pevnost - věznice gestapa: https://www.youtube.com/watch?v=IONsKnw8FHc

Terezín - Hlavní pevnost - koncentrační tábor: https://www.youtube.com/watch?v=Y_7WEwvWAxE