Popis vězně jednoho dne na Krankenrevieru - nemocničním bloku, který býval stájí

Popis vězně jednoho dne na Krankenrevieru - nemocničním bloku, který býval stájí

Cituji z  knihy “Malá pevnost Terezín” vydané roku 1950 – strana 71

...........

Zde je alespoň stručně jeden den života na Krankenrevieru, zachycený v zápisu jednoho vězně:

Pevnostní vězeňská nemocnice byla dříve stájí. Její cely byly nízké, se dvěma, některé jen s jedním malým, přízemním oknem.

V celách byla železná lůžka, na nichž leželi nemocní vězni někdy po třech. Přesto bylo velkým štěstím dostat se sem z proklatého IV. dvora. Krankerevier byl neustále obléhán prominenty. Byl také útočištěm před výslechy, někdy i před transportem k soudu, nikdy však před popravou.

Každý den o půl šesté se otvírá mříž Krankerevieru. Přivážejí kbelíky snídaně. Ale dříve, než je vnesou dovnitř, musí vynést z chodby mrtvé, kteří zemřeli během noci. Jejich nahé mrtvoly s cedulkami na nohou jsou všenější než dříví. Vytáhnou je na vozík, zavezou na dvůr a rozevřou jim ústa. Proto ne, aby vyposlechli jejich poslední vzakz, ale proto, aby jim vylámali zlaté zuby, jsou-li jaké. Když nejsou, nechají je s ústy rozevřenými, dopřávajíce jim nalokati se němého nebe. Zatím popíjejí nemocní svou ranní černou hořkou špínu a přikusují chléb, který jim zbyl ze včerejška. Po snídani se někteří trousí k jedinému umývadlu, zatímco druzí na lúžkách svlékají své hadry a začínají denní rozhovory buď ustavičných vzpomínek, nebo předpovědí.  Přítomnosti se úzkostlivě vyhýbají. Spíše než lidem, podobají se opicím, jejichž srst byla spálena při jakémsi neobyčejně zlém pokusu s tvorstvem.

Zcela tak, jako opice, vybírají z hadrů, vlasů, podpaží a ohanbí svůj obvyklý počet vší a blech. Pak se opět urovnají a čekají na lékařskou visitu.

Ta jim předepíše bez ohledu na nemoc nebo stav nemoci, prostě aspirin a karbrun a donutí tyto kosti ke klidu a obkladům.

Řekne jim několik zpráv z front, čekali na ně celou noc.

Dříve než lékaři-vězni obejdou celu, změní se jejich zprávy v latriny trpce sladké chuti.

Sotva odejde vizita, přichází Rojko, dozorce, vyvolávající nemocné vězně k výslechům, k soudů, k transportům nebo na popravu.

Odchází s nimi.

Někteří nemocní musí být donášeni k výslechům na nosítkách. Ještě ve dveřích se setkávají s novými nemocnými “zuwachsy”, přicházejícími hned zabrat uprázdněná místa.

Pak putují mezi lazary “bažanti” odlehčení. Když se to odbude, mění se opět všichni ve “společnost”.

Přetřásají své nemoce, zprávy z jednotlivých vězeňských dvorů, spousty nevinných drbů, dětsky se o ně přou, počítají dny od poslední, strašnou náhodou došlé pošty, smějí se blouznivým řečím druhů, kteří jsou v hotečkách, zpívají, nebo se zamyšleně rozhlížejí a tím vším se rychle vysilují. Již kolem deváté začínají mluvit o poledním jídle, a o jídle vůbec, vzduch těžkne jejich představami, kolem desáté znovu usínají hladem a slabostí, s jediným přáním, aby se vzbudili až v poledne, až bude jejich polévka zde.

Když ji konečně dostanou, domnívají se býti chvilku spokojeni. Ale již za půl hodiny potom, co snědli řídkou, neslanou polévku s pěti kroupami a čtvrtkou bramboru, začínají se opět sami na sebe zlobit, jak nedovedou zvládnouti čas.

.............................................

Někteří, pokud vůbec mohou chodit, chodí mezi oknem a zadní zdí, ................................

Po páté hodině přinášejí nemocným opět řídkou neslanou polévku a denní porci chleba. K sedmé hodině nekdy černou kávu, slabě slazenou cukerinem. Je vlůastně bezcenná pro všechny, kteří nemají cukr. Těm slouží aspoň jako jediná teplá voda, kterou mají k dispozici a umývají se k ní. K deváté hodině přichází poslední lékařská vizita. Po podání bažanta nemocným a po posledním měření teplot a dání obkladů je zhasnuto světlo.

Většina usíná půlhodinovým, nejvýše hodinovým spánkem. Delší spánek nedovoluje hmyz.

Pak se probouzí k dlouhému bdění ve tmě, která hustě páchne.

Po celou noc a noc za nocí je slyšet sténání, hledání vší a blech, tiché klení, courání na záchod, běhání s bažanty nebo obklady.

Několikrát za noc je voláno na vězně – ošetřovatele.

Přibíhají k lůžkům, z nichž jsou voláni a když rozsvítí, spatří obyčejně nemocného vězně, který právě dotrpěl a jehož mrtvou hlavu posledními silami nadzvedá živý spoluvězeň. Oblékají rukavice a vynášejí mrtvolu do chodby.

Ostatní, probuzení voláním a světlem, na vteřinu se nadzvednou a jen se ptají:

Kdo?

Jakmile uslyší jméno, klesnou nazpět a pokoušejí se znovu usnout. Někteří už zůstávají sedět, opřou se o zeď a hledí vytrvale k oknu..........

.............

Teprve po páté hodině smí být podle vězeňského řádu všechno opět vzhůru...............

Terezín - Malá pevnost - věznice gestapa: https://www.youtube.com/watch?v=IONsKnw8FHc

Terezín - Hlavní pevnost - koncentrační tábor: https://www.youtube.com/watch?v=Y_7WEwvWAxE