Popravy v Malé pevnosti Terezín

Popravy v Malé pevnosti Terezín

Cituji z  knihy “Malá pevnost Terezín” vydané roku 1950

Vlastní popravy začaly v Terezíně na podzim 1943. První poprava se konala ve valu, kde nyní stojí IV. dvůr.

Byl k ní přizván i policejní lékař MUDr. Kronert z Litoměřic, poprava však byla provedena již před jeho

příchodem. Bylo popraveno šest mužů české národnosti z Pankráce. Rozkazy k exekuci byly podepsány

K.H. Frankem. Popravení byli z Ćeských Budějovic. Jeden se jmenoval Liška. Vězni byli vysvlečeni do půl těla,

popravě bylo přítomno několik důstojníků SS i cizí civilisté. Popravčí četě velel Jockel.

Další popravě v zimě 18.12.1943 padlo za oběť 11 mužů a žena, přivezených autobusem snad z Kladna

a ihned zastřelených. Podle Jockla šlo prý o případ z Hořovic.

Na podzim 1943 bylo přivedeno do Malé pevnosti 14 českých četníků, s nimiž nebyly v přijímací

kanceláři sepsány evidenční lístky. Jockel před tím volal nutně telefonicky německého státního ministra

v Praze, poprava byla vyjednána přímo s K. H. Frankem. Zmínění četníci stáli chvíli před před

kanceláří v uličce a nikdo s nimi nesměl promluvit. Pak byli všichni vězni zahnáni do cel, což se stávalo

při popravách. Po provedené exekuci se o peníze, tobolky a cigarety a různé drobnosti dozorci rozdělili.

Zejména Malloth, Wachholz a Rojko se o ně pohádali. Všechny osobní průkazy byly Schmidtem a

Jocklem spáleny. Úmrtní listy psal sám Schmidt, v rubrice o příčině smrti bylo vepsáno, smrt zastřelením

na příkaz státního ministra K. H. Franka. Úmrtní lístky však musely být přepsány a doložka o rozkazu

K.H. Franka vynechána.

Kde byly popravy provedeny, nebylo zjištěno. Později byly, až na jednu výjimku dne 3.3.1945,

popravy v hradebním příkopu na severovýchodní straně pevnosti. V těchto místech bývala

čs. pomocná vojenská střelnice. Popraviště bylo od části valu odděleno vysokou cihlovou

zdí, v níž byla jen malá železná branka. Výjimečně, pro velkou vodu, popravovalo se v tomto příkopu,

ale mimo popraviště. Přístup na popraviště byl severní branou tzv.branou smrti a pěšinkou kolem

bramborového pole ke zmíněné železné brance.

Hned za zdí byla na popravišti postavena šibenice, jíž bylo použito podle zjištění soudu, pouze jednou.

Příkopem protéká záplavový kanál. V místě, kde příkop je rozšířen, neboť je rozvětven, leží pod severní

hradbou pevnosti, malý hliněný násep, dnes označený křížem.

Na tomto místě stanuli vězni určení k popravě. Muži stávali obnaženi do půl těla, vězni byli přiváděni některým

z dozorcům, obyčejně Rojkem. U zdi u branky odkládali si kabát a košili. Nebyli spoutáni ani neměli zavázány

oči, stáli obličejem k popravčí četě, jež stála proti nim za zmíněnou stružkou asi 7 m daleko od nich.

K popravě bylo používáno vojenských pušek. Popravčí četa čítala vždy dvojnásobný počet počtu obětí,

neboť vždy 2 popravčí mířili na 1 vězně.

Bylo-li k popravě určeno více vězňů, byli přiváděni po skupinách, takže popravčí četa vypálila  více salv,

případně se i vyměnila. Popravě velel buď Jockel sám nebo pod jeho dozorem, byl-li přítomen,

příslušný velitel strážního oddělení zbraní SS (Wagner, Pohl, Vogt).

V jednom případě velel popravě Schmidt, 3.3.1945.

Poprava dála se bez diváků, jen výjimečně byly přítomny osoby cizí.

Nastupovalo-li mužstvo strážní setniny, nastoupilo v plné zbroji.

Pro jakousi neshodu mezi Jocklem a velitelem strážní setniny Hohausem byly popravy od r. 1944

s výjimkou posledních dvou prováděny jen dozorci služby SD k povelu Jockla.

Po vypálení salvy namířené na prsa vězňů vypálil jeden z dozorců , který nebyl v popravčí četě,

ránu z pistole každému z popravených do týlu či spánku podle polohy ležícího těla, tzv.ránu z milosti

k ukrácení smrti.

Jen dne 2.5.1945 byl tento postup porušen opilým velitelem oddílu SS, jenž vypálil do skupiny vězňů smrtící rány z pistole

ještě se salvou popravčí čety. Jockel velel popravčí četě asi ve 20 případech.

Těla popravených odnášela skupina vězňů k tomu určených tzv. Leichenkomando, do márnice za I. dvorem.

Během popravy čekali tito vězni buď za zdí, nebo jinde za keři. Policejní lékař nebyl proti předpisům k

popravě předvolán. Jockel popřel existenci takového předpisu. Ohledání mrtvých prováděli ponejvíce

čeští lékaři z řad vězňů. Ohledání dělo se pak v márnici. Podle svědectví MUDr. Śrámka,

neměli všichni popravení zmíněné tři rány, zejména obě rány zepředu, takže se stalo, že při salvě nebyli oběma

výstřely na ně vypálenými, zasaženi.

Ohledání mrtvol policejním lékařem až dodatečně v márnici bylo prakticky bezcenné, uvážíme-li, že bylo

zjištěno, že opětovně docházelo na Malé pevnosti i mimo ni k zastřelení vězňů bez rozkazu či provedení popravy.

Identita mrtvol zůstala pochybná a uvěznění lékaři nesměli říct policejnímu lékaři pravdu.

Průběh poprav byl zjištěn z výpovědí Jockla, Hohause, Lewinského a jiných.

Právo nařídit popravu bez soudního rozsudku, měl pouze říšský vedoucí Himmler a od r. 1943 K.H. Frank pro

obvod Čech a Moravy.

...............

Popravy dle soudních rozsudků se v Terezíně neprováděly.

V některých případech byl dán příkaz k popravě jako “zvláštnímu opatření písemně a přivezen zvláštním

poslem z pražského gestapa patrně i v některých jiných případech přímo při eskortě vězňů do Malé

pevnosti. Jockel sám nesměl nařídit popravu nebo jiné usmrcení vězně a to ani pro útěk,

natož pro výstrahu ostatních vězňů, jak se dělo, což je nutno zvláště zdůraznit, neboť taková

svémocná jednání Jockla nebyla již výkonem služby, ale přímo zneužitím jeho moc nad vězni

a surovou vraždou.

Zjištění poprav na Malé pevnosti není úplné. V Malé pevnosti se konaly i popravy z příkazu

litoměřického gestapa. Jockel jako velitel věznice tyto popravy trpěl, aniž by mu byly

předkládány písemné rozkazy............

Terezín - Malá pevnost - věznice gestapa: https://www.youtube.com/watch?v=IONsKnw8FHc

Terezín - Hlavní pevnost - koncentrační tábor: https://www.youtube.com/watch?v=Y_7WEwvWAxE