Tyfus v Malé pevnosti Terezín

Tyfus v Malé pevnosti Terezín

Na jaře 1945 se stala Krankenrevierem – kromě prvního dvora – celá pevnost, hlavně IV. dvůr.

Cituji z  knihy “Malá pevnost Terezín” vydané roku 1950

Tehdy byl na IV. dvoře zjištěn případ, kdy vězeň onemocněl vysokými horečkami bez zvláštního objektivního nálezu a bez vyrážky. V následujícím týdnu se onemocnění mezi vězni množila.

Nemocným odebrané krevní zkoušky byly zaslány německému zdravotnímu úřadu v Ústí nad Labem a pak německému bakteriologickému ústavu německé univerzity v Praze.

Jeden z vězňů, zemřelý na toto podezřelé onemocnění, byl pitván v márnici a zjištěn u něho břišní tyf.

V době od 24.4.1945 do 5.5.1945 bylo zjištěno onemocnění u 958 vězňů.

Uvěznění lékaři horečnatě pátrali po pravé příčině nemoci, neboť neměli za daných poměrů bez bakteriologické laboratoře možnost stanovit přesnou diagnózu.

Odpověď dotázaných institucí nepřicházela, až konečně 26.4.1945 bylo oznámeno do věznice, že v krevních vzorcích byl zjištěn břišní tyf.

U nemocných nebyla nápadná vyrážka, diagnózy byly neobyčejně ztíženy tím, že vězni byli na celém těle hrozným způsobem poštípáni od blech a vší a měli pokožku rozdrásanou vlastním škrábáním.

Malátné stavy nemocných splývaly se všeobecnou malátností těžce tělesně a duševně vyčerpaných vězňů.

Ve věznici v této době panovala neobvyklá fluktuace vězňů, přicházeli stále noví vězni, řada vězňů byla přes lékařské doporučení propuštěna bez řádné prohlídky.

Teprve 3.5.1945 po příchodu české pomocné akce vyšetřil dr. Raška bakteriologicky krev nemocných a zjistil v 80% případů skvrnitý tyf a jen asi ve 20% tyf břišní.

Skvrnivková epidemie mezi terezínskými vězni probíhala v plné prudkosti ještě po 5.5.1945 po odchodu Jockla z Terezína a to současně se stejnou epidemií v terezínském ghettu - koncentračním táboře v hlavní pevnosti. Rovněž v koncentračním táboře v Litoměřicích vypukla tato epidemie.

Pro vznik epidemie na Malé pevnosti vinou správy věznice byly skutečně “dobré” předpoklady. Přeplnění věznice o nejméně 2000 vězňů nad nejvyšší přístupnou míru, stálá fluktuace vězňů, nedostatečná čistota, zejména hrozné zahmyzení a zavšivení. Skvrnitý tyf přenáší právě veš šatní.

Na I. dvoře sice byla odvšivovací stanice. Na podzim 1943 byla prováděna odvšivení vězňů zřejmě úmyslně tak šikanosním způsobem, že vězňům byly způsobeny přímo škody na zdraví, vězni museli stát nazí v chladu venku, apod...

Během zimy prováděno odvšivení nebylo, neboť podle Jockla – velitele věznice, v r. 1944 až 1945 nebylo k tomuto účelu dostatek uhlí a také vodovod na Malé pevnosti nestačil krýt potřebu vody pro tak velký počet vězňů, jenž tam v té době byl.

Vězni měli značnou ochranu proti zavšivení tím, že jim mohlo být zasíláno z domova pravidelně v balíčcích čisté prádlo. Koncem zimy však Jockl nařídil, že veškeré zásilky čistého prádla budou vězňům zabaveny. Rovněž byly zabaveny rezervní součástky prádla, jež ve věznici měli.

Podle svědka, jenž pracoval jako vězeň v balíčkárně, bylo zabaveno z balíčků došlých pro vězně dle jeho záznamu 10 238 kusů prádla v odhadní ceně 1 000 000 korun.

Ve skutečnosti bylo zabaveno prádla ještě více.

Část lepšího zabaveného prádla byla dána NSV pro německé uprchlíky. Ostatní prádlo bylo dáno do vězeňského skladiště. Všichni vězni pak dostávali na výměnu prádlo z vězeňské prádelny, jež na vyprání prádla v takovém množství nestačila, takže z prádelny se vracelo zavšivené. V nejednom případě vězeň v nově vyprané košili napočítal 250 vší. Zabavení čistého prádla ohrozilo vězně nejvyšší měrou.

Jockel nerespektoval nařízení úředního lékaře. V posledních dnech dubna sahal lékař k zoufalému opatření a nařídil prostě uzavření IV. dvora, kde propukla epidemie.

Odejel dne 30.4.1945 k veliteli německé bezpečnostní policie Weinmannovi do Prahy, aby osobně požádal o vhodné assanační opatření  k potření epidemie.

Docílil však pouze toho, že z Prahy byl vyslán do Terezína lékař SS dr. Radke, jenž odmítl učinit jakákoliv opatření ve prospěch vězňů, kromě zřízení dvou latrín……….. a další izolace

 IV. dvora, kde v beznadějném stavu zůstalo pohromadě 3000-4000 nemocných a zdravých vězňů, vzájemně promísených, vesměs zavšivených, bez jakékoli pomoci.

Nehledě k tělesnému vyčerpání uvězněných, bylo jejich duševní napětí vystupňováno na nejzazší mez.

Dne 2.5.1945 došlo k hromadné popravě 52 vězňů právě povětšině ze IV. dvora, pomocná lékařská akce nebyla ani 2.5.1945 ani 3.5.1945 na IV. dvůr vpuštěna.

Jockel popíjel bezstarostně až do večera v Praze a 3.5.1945 sháněl v Sasku útulek pro svou rodinu a pro zavazadla dr. Gierkeho pro případ útěku.

Dne 20.4.1945 odešlo transportem 30 vězňů z Malé pevnosti do Hradce Králové na zákopové práce. Na Královéhradecku byl zjištěn skvrnitý tyf a dle zprávy ŘNB v Hradci králové onemocnělo 113 lidí a z toho ve 109 případech byl původ nákazy z Terezína. Úmrtnost v těchto případech byla 11%.

Dne 30.4.1945 bylo propuštěno z Malé pevnosti 250 nemocných vězňů, většinou tuberkulózních, mezi nimiž byli i někteří, kteří měli opatřit pro nemocné v Terezíně v Praze pomoc.  

V Praze se ve zdravotním ústavě zorganizovala pomocná zdravotní akce, jež na základě zpráv, jež pronikly z Malé pevnosti do veřejnosti, připravila skupinu pražských a roudnických lékařů, pomocného personálu, léků v odhadní hodnotě asi 1 000 000 K..

2.5.1945 odpoledne se tato výprava pomocné zdravotní akce dostavila v doprovodu úředního lékaře v Roudnici, do jehož úředního obvodu malá pevnost spadala, na Malou pevnost.

Přístup na IV. dvůr jim byl však odepřen s odvoláním na přísný Jocklův zákaz.

Vedoucí pomocné akce si mohl jen prohlédnout marodku na I. dvoře a „Krankenrevier“ za I. dvorem.

Spatřil nečekaný obraz hrůzy, na který ani jako lékař nebyl připraven, přeplněné cely s desítkami mrtvých a umírajících na podlaze.

Když i dne 3.5.1945 marně se dovolával rozmluvy s Jocklem, bylo mu dovoleno setníkem Kleinem, že mohl alespoň bakteriologicky vyšetřit krev několika nemocných vězňů.

Konečně se dozvěděl, že v terezínském ghettu – koncentračním táboře v Hlavní pevnosti je komise „Mezinárodního červeného kříže“ a žádal je o pomoc.

Zástupce Mezinárodního červeného kříže Paul Dunant ze Ženevy obrátil se na žádost MUDr. Rašky na K.H.Franka, jenž slíbil vyslat do Terezína svého zmocněnce. Dne 3.5.1945 dostavil se z Prahy jako

zmocněnec  K.H.Franka tisk. ředitel Rudl, jenž po delším jednání dal milostivě souhlas, aby česká pomocná zdravotní akce za dohledu pana Dunanta začala dnem 4.5.1945 s lékařskou pomocí terezínským vězňům v „pekle IV. dvora“. Muselo se však znovu obtížně vyjednávat o převedení uvězněných žen do ghetta a uvolnění ženských cel pro odvšivené nemocné a rekonvalescenty.

Přes nařízenou karanténu bylo dle povolení gestapa propuštěno jak koncem dubna, tak během 4. a 5. května 1945 mnoho vězňů, zdravých i nemocných, často i v noci, bez vědomí lékařů, čímž se stav nemocných nedal kontrolovat, nevhodným převozem se značně zhoršoval a při nedostatečném odvšivení se nákaza roznášela i do domovů propuštěných vězňů. Stávalo se také, že propuštění vězni umírali hned za branou Malé pevnosti následkem srdeční slabosti.

Epidemie skvrnitého tyfu na Malé pevnosti rostla ještě 5.5., po odchodu obžalovaného Jockla z Terezína a vyznívala řadu týdnů , kdy věznici spravovala již samospráva bývalých vězňů.

Do té doby bylo možno zjistit asi 1000 nemocných vězňů a ty po odvšivení hospitalizovat a oddělit od nich zdravé vězně, kteří po důkladném odvšivení byli propuštěni. Podrobnější data bohužel nejsou.

Hlavním viníkem této hromadné vraždy byl Jockel, který především zavinil přeplnění pevnosti, který přijímal transporty nových vězňů i takové, které mu nebyly hlášeny. Nedodržel nařízení úředního lékaře o karanténě a izolaci nemocných, nepostaral se o předepsanou dietu a hlavně dezinfekci oděvů a prádla vězňů. Naopak podnikl vše, aby stav vězňů ve věznici byl co nejubožejší. Dal provést vyhlazení židovských vězňů vyhladověním a ubitím, připravoval zničení všech vězňů v pevnosti………………………

Když v Malé pevnosti počátkem roku 1945 vypukla v plné síle tyfová epidemie, nestačila krematoria spalovat těla vězňů, kteří v Malé pevnosti i koncentračním táboře Terezín zemřeli. Jockel dal v severním valu vykopat dva velké hromadné hroby, kam byli mrtví vhazováni. Po osvobození bylo přikročeno k exhumaci v září 1945 a nalezeno tam 601  mrtvých......

Vykopané hroby nestačily pojmout tisíce těch, kteří podlehli řádění nacistů a epidemickým chorobám. Vedení tábora se přestalo starat o pohřbívání a na IV. dvoře i u nemocnice se kupily hromady mrtvol, z nichž se šířil hnilobný pach celou pevností. Ještě po 5.5.1945 se tyfová epidemie rozrůstala a trvala po několik týdnů.

Do 11.5.1945 byla většina vězňů převezena do karantény v Terezíně – Velké pevnosti tzv. ghettě, v malé pevnosti zůstali jen těžce nemocní.

Malá pevnost tedy propustila své vězně, mezitím však propukla plnou silou v městě Terezín – tzv.. Velké pevnosti, koncentračním táboře Terezín.

Když si 2.5.1945 vymohl vedoucí lékař MUDr. Raška přístup do pevnosti, nedostal se sice k centru onemocnění na IV. dvoře, ale i tak si učinil obraz o kritickém stavu v Malé pevnosti, uviděl i těla 52 popravených mladých lidí.

Dne 4.5.1945 vyjela z Prahy kolona lékařů a pomocného zdravotnického personálu, pomoc se dostavila i z nejbližšího okolí.

MUDr. Raška a MUDr. Kunc požádali o pomoc Rudou armádu, byla jim přislíbena a 11.5.1945 dorazila do Terezína sanitní kolona a sanitní vlak. Ve městě bylo k dispozici 5 armádních nemocnic, dezinfekční a odvšivovací zařízení, sprchy a laboratoře.

Výsledkem pomocné akce bylo, že od poloviny června mohly být vypravovány z Terezína pravidelné repatriační vlaky.

Koncem července opustila již většina vězňů město.

Ti, kteří nemohli být propuštěni domů, byli buď převezeni do litoměřické nemocnice, nebo do ozdravoven a sanatorií. Tyfová epidemie si vyžádala za oběť život 60 lékařů, zdravotníků a sester, kteří přišli dobrovolně na pomoc.

Podle výpovědi univerzitního profesora lékařské fakulty Karlovy univerzity MUDr. Karla Rašky, který přijel do Terezína v čele lékařů - epidemiologů dne 2.5.1945, byl delegát Mezinárodního červeného kříže Paul Dunant v Terezíně již od dubna 1945.

Tento pan Dunant se obklopoval gestapáky a mlčel k tomu, že ještě 2.5.1945 bylo zastřeleno 53 českých vlastenců, ačkoliv tomu mohl svým zásahem ještě zabránit. Nejen to, tento Paul Dunant po osvobození, skrýval v místnostech Mezinárodního červeného kříže v Praze, Thunovská 18, patnáct gestapáků a vedoucích nacistických osobností. Nestyděl se tehdy obrátit na MUDr. Rašku se žádostí, aby se zasadil o propuštění některých gestapáků z vazby.  Nabízel za to léky a jinou materiální pomoc pro osvobozené vězně v Terezíně v ceně několika milionů v zahraničních valutách. Na otázku prof. Rašky, proč se Červený kříž nestará o poměry v Malé pevnosti tento zástupce prohlásil, že není jeho věcí, aby se staral o české rebely...........