Terezín – Malá pevnost – běžný den vězňů – podle svědeckých výpovědí

Malá pevnost Terezín - cituji z knihy z roku 1950

Terezín – Malá pevnost – běžný den vězňů – podle svědeckých výpovědí

Strana 59

Vězni byli na práci mimo pevnost provázeni stráží SS, jen výjimečně dozorci. Některé stráže SS vynikly nejhroznější surovostí. Týrání započalo již při pochodu z Malé pevnosti…….Vězni museli pochodovat často v zákrytech a držet nataženou paži na rameni předního vězně. Takový pochod byl zvlášť únavný a vězni byli přitom stále biti klacky nebo kolbami pušek a to i do hlavy. Někteří vězni byli obuti jen do dřeváků, což pochod ztěžovalo. Ve městě byli vězni uráženi nacistickým obyvatelstvem, jež dovolilo, zvláště mládeži, aby na vězně hrubě a urážlivě pokřikovala a házela po nich zvířecími lejny z ulice.

Odchodu vězňů do práce předcházely tzv. apely, při nichž vězni časně ráno před šestou hodinou stávali seřazeni na dvoře a byli počítáni dozorci nebo za jejich dozoru kápy. Apely se neobešly bez fackování, šacování a týrání. Početní stavy určené pro pracovní skupiny musely být přesně dodrženy a případní nemocní museli být ihned nahrazeni. Vězni určení na práci v pevnosti měli apel až o 7.hodině. Večer po návratu z práce konal se hromadný apel na dvoře a pak další apel na každé cele. Početní stavy vězňů byly tak stále kontrolovány. Teprve po apelu na cele byly cely uzamčeny a vězni mohli se oddati odpočinku. Odpočinku bylo však málo, neboť bylo málo místa ke spaní, jeden vězeň musel lézt přes druhého, zejména v noci, chtěl-li na stranu, což při převážně tekuté stravě bylo nutno. Vězni spali namačkáni někdy tři vedle sebe, takže při každém pohnutí byli všichni vyrušeni. Všichni vězni byli plni blech a vší. Vězni, kteří při práci promokli, nemohli si přes noc ani usušiti oděv. Také při některém apelu museli vězni stát vzhledem k nařízenému šacování oděvů několik hodin nazí i za zimního počasí venku. ……………………………………………….

V roce 1944 vzniká v nedalekých Litoměřicích další koncentrační tábor, do něhož je převedeno na 20.000 vězňů z koncentračního tábora ve Flossenburgu. …………………………………………….Na stavební práce, patřící k nejtěžším, docházelo denně 700-800 vězňů z malé pevnosti, rozdělených na denní a noční směnu. …………………Tito vězni nesměli přijíti do styku s vězni z koncentračního tábora Richard, fakticky však do styku přišli. Tři vězni z Richardu, polské národnosti, byli v létě 1944 na Malé pevnosti oběšeni. Při Richardu bylo zřízeno ve staré litoměřické cihelně pomocné krematorium, kde dne 2. a 3. května 1945 byli spáleni poslední popravení z Malé pevnosti. Vězni na Richardu byli zamořeni břišním a skvrnitým tyfem, což bylo nacisty záměrně utajeno. Odtud se zřejmě na jaře 1945 přenesla epidemie skvrnivky na IV. Dvůr Malé pevnosti. Na Richardu byla závadná pitná voda, jež byla stálým zdrojem nákazy vězňů.

 ………………………………………….

Strana 63…………

Pro pracující vězně nebylo dosti pracovního nářadí, takže vězni museli vyhrabovat hlínu holýma rukama a v hrsti odnášet klusem až 100 kroků na hromadu. Při tom byli stále popoháněni holemi a kolbami pušek a řvaním kápů a stráží. Příkop poblíže řeky Ohře byl brzy zatopen spodní vodou. Do studené vody byli však vězni nahnáni bosi a polo svlečeni. Kromě krátkého oddechu v polední přestávce, kdy vězni dostali špatný oběd z pevnosti, tj. kousek chleba s margarinem a půl litru kávové náhražky, pracovalo se od půl osmé ráno do pěti odpoledne stále v tempu. Prochladlí a promočení židovští vězňové v polední přestávce místo oběda a odpočinku museli „pro zahřátí“ boxovat, což sloužilo „pobavení“ stráže. Nebral se zřetel na vysílení vězňů hladem, nemocemi, nevyspáním ani na slabost stářím. Kdo se vyhýbal práci, či se jen zdál, že se jí vyhýbá, byl skopán nebo zbit holí. Nejhorší z kápů se ukázal Neumann, jenž dohlížel na pracující židy, kteří byli při práci strážemi stříleni a kápy utloukáni. Došlo to tak daleko, že stráž se ptala židovských vězňů, kdo chce dobrovolně dostat kulku. Přihlásil se starší žid, jemuž bylo poručeno, aby běžel přes louku. Byl zastřelen „na útěku“. Jiný vězeň, český mladík, po dovolení šel do křoví na stranu, již se vracel, ale vzpomněl si, že něco ztratil. Otočil se zpět do křoví a byl stráží ihned zastřelen. Jindy byl zastřelen vězeň, který ukradl kousek chleba. Jeho mrtvola byla ukazována vězňům pro výstrahu. Večer však, kvůli pořádku byly na kárce nebo na větvích dovlečeny mrtvoly ubitých vězňů zpět do Malé pevnosti…………………….

Vydáni nejzvířečtějšímu týrání nacistů až téměř do samého konce války, byli od něho vězni uchráněni až v posledních dvou měsících – a to jen tím, že propadli – tyfu.