Umučení novináři z Lidových novin v Malé pevnosti Terezín

Umučení novináři z Lidových novin v Malé pevnosti Terezín

Cituji z “Malá pevnost Terezín” vydané roku 1950 – strana 111

 

V době krátce po atentátu na Heydricha v červnu 1942 přišel z Pankráce do Malé pevnosti vězeň šéfredaktor Lidových novin K.Z.Klíma. Podle tvrzení Hohausova bylo jeho jméno v původním seznamu eskortovaných vězňů označeno písmeny K.A. a křížkem. Označení křížkem bylo pokynem k odstranění vězně. Po původním zapírání Jockel doznal, že K.Z.Klíma měl být na rozkaz pražského gestapa přinucen se svými spoluvězni k doznání a to samovazbou, hladem a soleným jídlem. Jockel dal příkaz k provedení Neubauerovi, jenž byl tehdy velitelem dvora a měl dohled na samovazby. tři dny nedostali jíst. Neubauer připravil pak za několik dní s vězni z kuchyně silně kořeněnou a solenou kaši a přinutil vězně ji sníst. Nedostali však nic k pití. Vězni nato celou noc hlasitě sténali bolestí a žízní. Během dalších dní zemřeli bez lékařského ošetření, vesměs na všeobecnou otravu krve. Během zmíněných dní došel z Prahy příkaz, aby K.Z.Klíma byl převezen jinam, nebyl však již transportu schopen, neboť umíral. Jediný ze skupiny, který se náhodou zachránil, vypovídal o případu toto:
"Byl jsem vězněn v Malé pevnosti od června 1942 do 5.9.1942. Zaměstnán jsem byl na Baukomandě. V červenci 1942 nás bylo ráno v 6 hodin při apelu vyvoláno 12, postaveno před Neubauerovu kancelář, kde jsme stáli u chodníčku do 8,30 hod.. Přišel Neubauer s klíčem, Rojko a Wachholz, načež nám bylo nařízeno vpravo v bok a byli jsme odvedeni do chodby, kde byly samovazby.

Bylo nám poručeno každému před jednotlivou samovazbou a současně temnou komorou svléknout se do naha, načež věci byly zabaleny, označeny a sebrány. Každý z nás byl dán do jedné kobky, kde se nenacházelo nic, jen džber na výkaly. Spát se muselo na zemi. Byli jsme necháni o hladu tři dny. Na jednotlivé volání o jídlo vešel do jednotlivých cel Neubauer a vězně kopal a mlátil klackem, což bylo zřejmé dle křiku a prošení, aby ustal. Mně samotnému se to přihodilo také. Ve čtvrtek dopoledne vstoupil Neiubauer do jednotlivých kobek postupně a každému z nás z velkého dřezu dal vojenský šálek bramborové kaše, omaštěné a s cibulkou. Po požití prvního sousta jsem však shledal, že kaše je přímo přesolena a přepepřena a přepaprikována. Účel tohoto podání jídla se projevil za hodinu, jelikož bylo vedro, ozvala se strašná žízeň.
Na mlácení a volání o vodu vletěli do jednotlivých kobek Neubauer, Kunze, Wachholz s klacky a vězně ztýrali. Sám jsem riskoval třeba smrt umlácením, ale jídlo jsem vyhodil do džberu.
V pátek, v sobotu, v neděli jsme opět nedostali žádné jídlo, ovšem s příslušnými dávkami bití při žádosti o jídlo komandem Neubauera. V neděli večer počali první umírat vysílením hladem a následkem ran, v pondělí zemřel zbytek. Ztlučeni byli pořádně, viděl jsem to skulinkou okénka ve dveřích, které nebylo dobře dovřeno, při vynášení mrtvých.
Sám jsem byl zachráněn tím, že SS-man Soukup, jenž byl velitelem Baukomanda a jemuž jsem pomáhal v písemnostech, mně ve čtvrtek v noci a v neděli dopoledne dal šálek kapusty.
Ve středu, tedy po deseti dnech, Neubauer otevřel mou kobku s poznámkou "Du lebst noch!" a na mou odpověď "Ja wohl!" jsem byl poslán do koupelny k vykoupání, oholení a ostříhání. Pak jsem byl vězněn dále v samovazbě polooblečen a podporován kamarády jídlem. Tam jsem byl držen do září 1942 a pak převezen na Pankrác a dále do Mauthausenu......................."